Článek
Zatímco první přináší románovou prvotinu Slepé rameno a filmovou povídku Střepiny v trávě, podle níž byl natočen film Místenka bez návratu (1964), předčasně vydaný desátý svazek nabízí zatím poslední autorovo dílo, scénář k filmu Krev zmizelého (2005).
Překračování tabu
Současné vydání prvotin a posledního díla nabízí příležitost zachytit, co bylo pro Körnerovu tvorbu klíčové a co v ní přetrvalo. Především je to spjatost s filmem, patrná i ve způsobu psaní, plném prudkých střihů a časových skoků i návratů do minulosti. Jako červená nit se jeho dílem táhne memento války, která převrací zavedený pořádek a komplikuje běh lidského života.
Körner se věnuje komplikovanému vztahu k Němcům, přičemž překračuje řadu tabu. Ve Střepinách v trávě přináší příběh dívky, která byla dána na převýchovu do Německa, po válce se sice vrátila k matce, nenašla k ní však vztah a nakonec volila emigraci za pěstouny, kteří si ji kupovali drahými dárky.
Ve Slepém rameni, vedle Škvoreckého Zbabělců dalším románu demytizujícím obraz odboje, kde se to nehemžilo hrdiny, zachycuje nejen absurditu a krutost války, jíž nelze uniknout, ale také, jak bylo pro Čechy těžké v té době mít německé jméno a pocházet ze Sudet, odkud nejprve prchali Češi a pak Němci po konci prohrané války.
Krev zmizelého
Obraz vyhnání a bestiality války vévodí i Krvi zmizelého, jež se snaží být freskou postihující absurditu konfliktů XX. věku. Už vzhledem k šíři záběru není redukovaná forma filmového scénáře optimální.
Příběh začíná za rusko-finské války a anexe pobaltských států Sovětským svazem, kdy se v bojích raněný potomek rytířů Arno von Lieven léčí v sanatoriu na území Sudet, kde přivede do jiného stavu českou ošetřovatelku Helgu. Ale i ona musí trpět, za Němců kvůli českému původu, za komunistů kvůli dcerce zplozené s nepřítelem, přičemž konflikt vrcholí v době maďarské kontrarevoluce v roce 1956, kdy chce dcera utéci.
Helžina dcera se nakonec setkává se svou babičkou, Arnovou matkou, a ve snaze odčinit všechny viny světa jako řádová sestra odjíždí pomáhat raněným do bojující Katangy v Belgickém Kongu. Odmítne možnost odletět z lazaretu do bezpečí a své místo přepustí těhotné Belgičance, což jí přinese vykoupení.
Krev zmizelého má vysloveně symbolický ráz. Zlo reprezentuje mstivý Čevora, s nímž je Helga opakovaně konfrontována - ať jako ficka v hospodě, kde musí přihlížet, jak se sebeukájí, tak po válce, kdy jí jako Němce chce vzít dítě, anebo později, kdy zakotví u bezpečnosti. Další symbolickou postavou je věrný Jost, pomáhající svému čestnému rytíři i po smrti, nebo lékař Blau reprezentující prototyp věčného Žida. Žádná z postav není životná, všechny jsou schematické, nevyvíjející se archetypy. Na scénář by tedy šlo uplatnit výhrady z dobových kritik Slepého ramene, které jsou otištěné v doslovu.
Už tehdy mu vytýkali, že epizodní postavy mají často blízko "ke konvečním typům" a že při jejich popisu utíká k "efektnosti" patrné v aristokratickém chování starého soudce.
Pranýřován byl i za šablonovitost románu. V Krvi se ovšem tyto nedostatky objevují ve zbytnělé formě. Körner sice zůstává mágem obrazotvornosti, ovšem ta nestačí.
Přesto lze pochválit nakladatelství Dauphin, že převzalo pod svá křídla vydávání sebraného díla Vladimíra Körnera, které původně připravoval s dalším nakladatelstvím Periplum. Z této spolupráce vyšel v roce 2003 jen osmý svazek spisů (Psí kůže, Kámen nářku). Vrchol představují starší díla, k nimž vedla od prvotiny krátká cesta.
Sebrané spisy Vladimíra Körnera
1. Střepiny v trávě, Slepé rameno
Dauphin, 2005, 380 stran, doporučená cena 298 Kč
10. Krev zmizelého
Dauphin, 2005,160 stran, dop. cena 155 Kč