Článek
Film Darwinova noční můra zprostředkovává život rybářské kolonie kolem Viktoriina jezera v africké Tanzanii, kam byl v 60. letech vysazen nilský okoun na podporu tamního ekonomického rozvoje. Jenže ouha. Okoun vyhubil řadu ostatních druhů a nyní ohrožuje rovnováhu ekosystému.
Celá kolonie žije z rybolovu a ze zpracování ryb, jež si ale nemůže nikdo z místních dovolit koupit. Tenhle byznys jenom dodává ryby do západních či japonských restaurací. Rybáři při nebezpečné práci umírají, vdovy se musí živit prostitucí. Krajina je pokrytá rybími kostmi i vraky obřích letadel, která neustále přilétají, aby jimi letci z Ukrajiny i odjinud odváželi naložené rybí maso.
Maso za zbraně
Co naopak piloti přivážejí do země v prázdných letadlech? Možná i zbraně? Ne všechny otázky nabízejí snadné odpovědi. Filmař Hubert Sauper se vypravil s digitální kamerou po stopách tohoto nejednoznačného ekonomického experimentu, který změnil celou krajinu a místní na sobě učinil zcela závislé. Zaznamenává syrová, apelující svědectví i nepřátelské pohledy vyjukaných Afričanů. Za rybím obchodem se stahují lidé z okolí, šíří se tady AIDS, alkoholismus a noční kriminalita. Úmrtnost je tu obrovská.
Upadající obraz kolonizované, rozkládající se civilizace připomíná noční můru, z níž se nelze probudit. Vedle několika bohatých byznysmenů se druzí živí tím, že třeba s lukem a otrávenými šípy brání rybářské instituce. Ženské dělají za pár dolarů společnice někdy dost neurvalým pilotům.
Ocitáme se v beznadějném kruhu závislosti země, kam byl vsazen velký rybářský průmysl, posloucháme neuvěřitelné i drastické osobní příběhy. Ale jak vlastně pomoct i Africe a prostoru, který nerozumí globalizaci ani nadnárodnímu přesunu bohatství, jenž může slabou zaostalou zemi ještě více zplundrovat? Řeklo by se, babo, raď. Ale ta to rozhodně nevyřeší.
Darwinova noční můra (2004), 107 minut.
Námět, scénář, režie: Hubert Sauper