Článek
Na Aitheru skupina úspěšně rozvíjí svůj specifický zvuk určený především kombinací naprogramovaných a živých bubeníků a sugestivního zasněného zpěvu, který se někdy blíží odříkávání náboženských manter. Jinak se na nahrávkách ozývají třeba housle, klávesy či australské didgeridoo.
Zdá se, že Posmrtné zkušenosti také stále více zkoumají možnosti různých studiových mašinek, některé písně jsou z tohoto hlediska o dost komplikovanější než jejich staré věci. Nemusí to nutně znamenat , že jsou lepší, ale propracovanost jim určitě neuškodí. Smysl pro hudební vtípky se uplatnil např. u tracků Pocta Henry Mancinimu, což je experiment na motivy z inspektora Clouseaua, nebo Išlo dievča, který by se dal označit za setkání psychedelie a slovenské lidovky.
Pokud máte rádi world music a trochu experimentování, jsou pro vás "posmrtky" ideální volbou a úplně nejlepší je užít si jejich strhující živé hraní, jak se mohli přesvědčit i návštěvníci křtu v pražské Akropoli.
Posmrtné zkušenosti: Aither, Indies 2006