Skupenství pevné (sníh) Janák jen vyměnil za kapalné (voda) a své hrdiny v podání Jiřího Mádla a Vojty Kotka poslal ze snowboardů na raft se stejnou touhou a tudíž i touž ústřední zápletkou - zbavit se obtěžujícího panictví.

Táž "řeka" tu ale teče především proto, že zběsilá jízda obou protagonistů "na čemkoli" pokračuje po Snowboarďácích nyní v Rafťácích ve stejném duchu a s týmž záměrem pobavit -náctileté smrští gagů, lehkou erotikou, jejich vlastní mluvou - a v žádném případě tomu nepodsouvat hlubší rozměr.

Tím se také Snowboarďáci a Rafťáci principiálně liší od svého mnohokrát citovaného předobrazu - Sněženek a machrů. Karel Smyczek natočil před třiadvaceti lety především film s docela silným příběhem a ve své době nikoli nepodstatnými myšlenkami, kde humor je skoro bonusem navíc. Janákovi je naopak velmi jednoduchý příběh jen nezbytným spojovacím článkem fórů, skečů a bláznivých jízd. Nic proti tomu, každá doba si žádá své.

Nicméně je dobře si připomenout, co Rafťáci jsou a co rozhodně nejsou a navzdory například sloganu Snowboarďáků "na horách se zase točí" či obsazení Jana Antonína Duchoslava (Vikiho ze Sněženek a machrů, který se až na jedinou výjimku dvacet let na plátně neobjevil), ani nechtěli být.

Na hranici vkusu

Z ústřední dvojice Kotek - Mádl je tentokrát v popředí ten druhý. Jeho Filip Kaštan je totiž tím, kdo už nezbytně potřebuje poprvé "zasunout" a zbavit se tak cejchu, že se mu "smůla lepí na pinďoura". Se svým již zkušeným kamarádem Danym se vydávají na vodu, kde se při katastrofách všeho druhu setkají se postavami, jimiž Janák zabydlel film a naplno rozehrál situační komiku.

Několik scén na hranici vkusu (nahá stařena ve sprše) si přitom mohl odpustit, zvlášť když většina situací je dobře rozehraná i pointovaná a svůj účel plní. Na vodu tedy jedou i Danyho rodiče (v zadání přesní Veronika Freimanová a Milan Šteindler), kteří chtějí připomínkami mládí rozfoukat vyhasínající plamének své někdejší vášně, vyslán je i nutně příšerný mladší brácha (šikovný Matyáš Valenta) a samozřejmě celá výprava rozjásaných a žádoucích děvčat s drsňáckým vedoucím (Oldřich Navrátil).

Bohužel podobně jako v jiných filmech tohoto typu je tu viditelná absence hereckého talentu dívčích hrdinek, ale ta je zase plně saturována jak jejich půvaby, tak množstvím. To talent Kotka a zejména méně zkušeného Mádla se od Snowboarďáků slibně rozvíjí, což je po zhlédnutí jiných teenagerských komediích příjemné zjištění a lze jim oběma jen přát role, v nichž už by se začali posouvat z puberty o kus dál.

Totéž platí o Janákovi, který druhým filmem potvrzuje režisérský talent, jenž dokáže překlenout i řádku slabin scénáře. Ten sice docela umně splétá jednotlivé nitky filmu tak, že se navzdory několika liniím nerozpadá, ale přece jen je pořád dost chatrný a bohužel si v něm jeho autoři (vedle Janáka Tomáš Holeček a Jan Prušinovský ) k řadě fórů a legrácek pomohli až příliš ošoupanou berličkou toho, že prakticky úplně každý je nějakým způsobem blbec.

Místy vrže i logika děje, chvílemi se člověku chce zvolat neslavně již proslulé "kde byl dramaturg?!". Nicméně zručná režie, většinou dobré herecké výkony, nápaditý střih Adama Dvořáka, kamera Martina Šáchy i hudba Miroslava Chyšky tohle všechno překrývají natolik, že lze jen doufat, že Karel Janák a jeho spolupracovníci dostanou příště do ruky scénář už trochu jiného druhu než je nezávazná teenagerská komedie, jimiž je český distribuční trh od průlomových Snowboarďáků naplněn až po okraj.

Rafťáci, ČR 2006 Režie: Karel Janák, Scénář: Tomáš Holeček, Karel Janák, Jan Prušinovský, Kamera: Martin Šácha, Hrají: Jiří Mádl, Vojta Kotek, Veronika Freimanová, Milan Šteindler, Oldřich Navrátil a další. Foto: Falcon