Ve čtvrtek vám bude 64, neunavují vás turné?

Znovu a znovu jste unaven, je to dlouhé turné, trvá tři měsíce. Jste unaven ráno, jste unaven večer, jste unaven i na pódiu, ale když si pak poslechnete, co jste hrál, je to pěkně divoké a tvrdé. Navíc vystupuji v místech, kde jsme nikdy předtím nehráli, v Bratislavě, v Brně, v Ljublani, což je zajímavé. Vidím, že větší zájem o koncerty mají mladí lidé než stará umělecké komunita.

Proč tak obměňujete své spoluhráče a dáváte přednost mladším muzikantům?

Jde o přístup, potřebujete lidi, kteří se nebojí jít až na ostří nože. Kluci, se kterými jsem nyní, baví pohybovat se na hraně, mají chuť dostat se na místa, kde předtím nebyli. Jeden večer se nám pokazila část vybavení, takže jsme nemohli přejít k dalšímu číslu. Položil jsem prsty na klávesy, začal něco úplně jiného a všichni čtyři jsme se ponořili do improvizace. Bylo to velmi vzrušující pro mě i pro ně, všechny nás to probralo.

Nechystáte živé album?

Ještě nevím, dosud nebyla ani příležitost na to myslet, protože jsme přesně nevěděli, kam pojedeme. Ale přál bych si to, protože to, co děláme na pódiu, je každý večer úplně jiné, což je velmi vzrušující. Líbí se mi, jak tihle kluci hrají.

Sledujete, co dělají vaši bývalí spoluhráči jako Lou Reed nebo Brian Eno?

Ne, já se starám o své věci. V určitém okamžiku splnili svou roli a jsem si jist, že se jim věci daří a přeji jim jen to nejlepší,

Jak jsou v době videa pro vás důležité klipy a DVD?

Je to další prostor, jemuž se nemám čas věnovat, velmi tvrdě pracuji na hudbě. Tato oblast je hájemství Madonny nebo Davida Bowieho, i když se jí věnuje hodně kapel, zabírá jím to čas a přináší jim to úspěch. Asi bychom měli taky něco takového udělat, ale ne něco propracovaného nebo animovaného, spíš v duchu Warholova představení Exploding Plastic Inevitable, kde hráli Velvet Undergound.