Václav Vokolek: Příliš pozdní léto

Všechna zdržení na cestě / klopýtají o bludné kořeny snů píše autor v jedné z básní své útlé, ale naléhavostí obrazů silné knížky. Střídá v ní poezii a prózu, snové obrazy s chvějivě závratnými popisy krajiny, touhy a vzpomínky, horko i záchvěvy chladu, ranní červánky i večerní západy slunce, prožitou lásku i tušenou smrt. Krajina a čas jsou hlavními motivy této v mnoha ohledech autorovu (1947) tvorbu završující "definitivní" sbírky. Prošli pozdním létem jako uvadající zahradou. Ruku v ruce. Stopu ve stopě. Poslepu, protože láska je slepá.

Periplum

Karel Škrabal: Druhá verze pravdy

Na záchodě / jsem si rád přečetl / co bych si jinak nepřečetl (Den jako každý druhý III.). Brněnský básník, člen sdružení Vítrholc, performer a novinář vydal svoji třetí sbírku, ve které znovu dokazuje, že někdy "léčba" hrubou záplatou přináší ve svém výsledku daleko přesnější popis reality než jemnocitné zauzlovávání slov. Kde je Bertík / Kde je / ten kocour / co musel z domu (Zápisek ze smutného bytu 6). Škrabal nebásní jako plastický chirurg, je mu spíš bližší řezník hostující na domácí zabijačce. Nebojí se před výkonem hodit do sebe panáka a zasakrovat, ale maso porcuje přesně. Spánembohem / Bůh jezdí z kostela / autem (Lavice černá II.).

Větrné mlýny

Irena Obermannová: Příručka pro neposlušné ženy

...holčičky, které měly nány obuté, jsou ztraceny, to jsou ty spokojené ženy, jež získaly v životě vše, kromě sebe samých, jedničkářky s obutými panenkami, dušinky, co se daly napospas ani nezařvaly, a jejich dcery dopadnou stejně... My však tančeme, dupejme a jásejme v trávě, sestry upíří, a mokrýma nohama se dotýkejme nebe, píše ve své páté knížce autorka románů sice "ženských", ale i pro muže dostatečně zábavných a vlídně poučných. O ženách i mužích: jak chápat ty, které nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou, a jak se právě tyto v myslích mužů nevypočitatelné bytosti dívají na tvory, pro něž středem světa je jejich vlastní pinďour.

Eroika

Umberto Eco: Ozr cadlech a jiné eseje

Znak, reprezentace, iluze, obraz

Třiadvacet hutných studií sémiotického šamana z univerzit v Boloni a San Marinu se sice tvarově mění podle média a auditoria, pro něž vznikaly, ovšem jako celek je jistě nestihne osud "great unread books čili GUB", ke kterým Eco počítá bibli a vše od Jamese Joyce. Nejprve provede chválu zrcadel, která jsou na rozdíl od vžitých představ nejpravdomluvnějším objektem na světě, a poté vysvětlí uměleckou podstatu nepomalovaného plátna v galerii, rozdíl mezi avantgardou a experimentem, provede typologii parodie a jednotlivých úrovní postmoderní záliby recyklovat.

A především pojmenuje problém současné literatury: rozdíl mezi dvěma typy čtenáře, z nichž ten první čte "degenerovaně a stává se obětí strategií autora", kdežto druhý čte "esteticky a oceňuje strategie rozehrané textem, které z něho mají udělat právě onoho modelového čtenáře první úrovně". Oba si tedy vychutnávají erbovní žánr doby, tedy seriál, jenže každý z jiného důvodu.

Přeložili Vladimír Mikeš a Veronika Valentová. Mladá fronta

Michail Kononov: Nahá pionýrka

Tohle je svým způsobem také válečný román, ale nadšené čtenáře Polevého, Bykava, Heyma a dalších velkých epopejistů asi nepotěší, snad milovníky Hlavy XXII. Vojínka Marie Muchinová sice svou službu vlasti, straně a Stalinovi bere smrtelně vážně, přes den kosí Němce, v noci se však v druhé šichtě stará o fyzický i psychický klid spolubojovníků samozřejmě pouze důstojníků praporu, pluku, divize... S pochopením, ale i tak toho má kolikrát od těch nenechavejch trumberků plný tělo a bradavky na pokousaných ňadrech naběhlý jak válečky. Příběh s velkou dávkou mystiky psal autor koncem 80. let, na vydání si však troufl až v roce 2000. Kulometčici Muše je totiž čtrnáct.

Přeložil Libor Dvořák. Bonguard