Hlavní antihrdina Města Bohů opravdu nemá rád svou práci a navíc se musel odstěhovat do Ria de Janeira, kde mu jde doslova o život. Otrava na poradách, všechny ty pouliční bitky a do toho navíc ještě krize středního věku - není divu, že z toho tak trochu blázní. Nezbývá než se opíjet v baru a dívat se kolem na "kretény s blbýma kecama".

Tohle sice hodně zavání Haklem, ale podobnost je čistě náhodná. Svou bláznivou představivostí se Dérer blíží spíše oddechovkám Vaňka-Úvalského. V příběhu se vyskytují trpaslíci, přesuny v časoprostoru, metatextovost a všechny další dobře známé žertíky postmoderny. Postavy si přeskakují z Ria do Prahy, která v románu představuje peklo, a hranice reálného světa jsou velmi nejisté.

To ale dnes nemůže žádného zkušeného čtenáře šokovat, stejně jako obrovské množství vulgarismů či autorův svérázný pravopis (taxem, squělý apod.). Položme si závěrem klasicky hloupou školní otázku: Co tím chtěl autor říct? Odpověď se nachází přímo v textu na straně 173: Proč píšeš tuhle sra...? zeptal sem se. Gringo se nervózně vošil a řek: Nevim. Aha. Von je frustrovanej z mládí, řek chlápek s jedním vokem...

Jde tu tedy jen o to, jestli se čtenář dobře baví. A baví se? Celkem to de, chtělo by se říct autorovým jazykem.

Ivan Dérer: Město bohů, vydáno vlastním nákladem, Praha 2006