Ve filmu nazvaném podle anglického výrazu pro XXL menu u McDonalda zazní alarmující číslo, že 60 procent Američanů trpí nadváhou či přímo obezitou. Zároveň se tu s nadsázkou praví, že hranolky jsou nejvíce konzumovanou "zeleninou" v USA.

Spurlockův přístup je skutečně vtipný, investigativní i aktivistický. Sám si předepíše přísnou McDonaldovu dietu a po dobu třiceti dnů se stravuje pouze v takzvaném mekáči. Vystaví sám sebe i své zdraví extrémní zkoušce, aby zjistil, co s člověkem dělají laciné hamburgery a nesmyslně velké XXL porce provozoven McDonalda. Jeho zkouška je docela povedená show, která ukazuje, jak vypadá fastfoodové obžerství.

Během třiceti dnů si Spurlock téměř zhuntuje játra, přibere přes dvanáct kilo - a o hladině cholesterolu v jeho krvi je lépe ani nemluvit. Rapidně se zhorší i jeho fyzická a psychická kondice. Jeho žena dokonce prozradí, že se mu méně prokrvuje penis a že to už v posteli není jako dřív - ona musí být pořád nahoře. Film je na pohled milý, vtipný i pikantní. Přesto ve druhém plánu sledujeme svědectví o rozmazlené konzumní společnosti, která je posedlá jídlem a laciným obžerstvím, stejně jako vitamíny a odborníky na výživu.

Na jedné straně stojí skoro "zákeřná" potravinářská lobby a masívní reklama, na straně druhé oběti: nenažraní (a hloupí) strávníci, kteří nemají dobré informace ani kvalitní školní jídelní programy. Mají bohužel jen velkou chuť k jídlu a po letech si třeba musí nechat operativně odstranit vrstvu podkožního tuku. V našich podmínkách může takový film vypadat absurdně i nespravedlivě, pokud nejste zrovna vegan.

Přesto je Super Size Me v podstatně skvělým i zábavným zdravotnickým filmem, který by se měl promítat na školách v rámci prevence: "Rychlé občerstvení je skutečně škodlivé a nejezte je častěji než jednou měsíčně." Věřila by tomu česká děcka?