Původní záměr organizátorů festivalu pozvat českého dirigenta a houslistu Ondřeje Kukala kvůli jeho vážné nemoci nevyšel, a tak volba padla na 32letého Rakušana Christiana Arminga. S českou hudbou už má za sedm let šéfování Janáčkově filharmonii Ostrava řadu zkušeností a právě při zahajovacím večeru je naplno zúročil.

Původní obavy z Armingových výroků v rozhlase, že v hudbě nezná idylu, ale jen napětí a boj, se nenaplnily. Mou vlast pojal celkem klasicky, nesporně velmi dobře obeznámen s nahrávkami velkých českých dirigentů. Nerozhodl se pro tempové a jiné změny za každou cenu. Potlačil patos, ale ne "českou notu". Zvolil hybnost, svěžest, dynamiku a pečlivost.

Nejlépší Vyšehrad a Šárka

Svým již zkušeným a čitelným gestem dovedl Českou filharmonii k přehlednému a velmi vyrovnanému výkonu, všechna sóla vyšla dobře. Orchestr nehrál rozházeně ani stereotypně, jediné, na co si milovníci Mé vlasti mohli stěžovat, byla absence lesku a moudrosti velké dirigentské osobnosti, což tento talentovaný mladík opravdu nemohl poskytnout. Řekl bych, že nejlépe mu vyšel Vyšehrad a Šárka, ale ani u ostatních symfonických básní se žádný "malér" rozhodně nekonal.