Jak jste se ke zpěvu a ke hře na kytaru dostala a kdo vás ovlivnil? Máte na slovenské hudební scéně nějakou "spřízněnou duši"?

Kytaru jsem převzala po bratrovi, který se rozhodl s ní skončit . Bylo mi tehdy 14. A vlastně jsem ji vyměnila za housličky, na které jsem hrála od svých šesti. Hudebně jsem se měnila postupně, ale nejvíc mě vždy ovlivňovala hudba, kterou jsem do té doby neslyšela. Například zpěv muezzinů v Sýrii, hudba z Indie, anebo hudba z filmu Baraka. A spřízněné duše ze Slovenska? Jsou většinou žánrově jiné - například pop-folk-punková kapela Lunárne Legendy. Velkou spřízněnou duší je jejich bubeník Ozo. Jako jediný rozumí mojí rytmice.

Sama si skládáte hudbu i texty. Co vás při psaní inspiruje?

Zvuky přírody, ptáčci, všechno, co v přírodě šustí, a samozřejmě vítr. Zajímají mne také všechny věci z přírody, se kterými - nebo spíš na které - se dá hrát: stéblo trávy, šiška, bodlák.

Změnil se váš život po vydaní debutového alba Suí, které se dostalo do Top dvacítky evropské World Music Chart?

Hudbu dělám profesionálně, to je zásadní změna. Je to moje jediné "zaměstnání". Za přínos v hudbě, kterou dělám, považuji hlavně to, že snad jsem a budu hnacím motorem pro ostatní "hudební blázny". Že při koncertech nečiním pouze osobní zpověď, ale "ptám se" a "zpovídám" také posluchače.

Své fanoušky máte hlavně v Británii, kde deska Suí zaznamenala velký úspěch. Jak se mezi nimi cítíte a jak se vám v Británii koncertovalo?

Fanoušky nemám už jen v Británii, ale také ve Španělsku a Francii a čerstvě také na severní Moravě! V Británii bylo moc fajn - byl tam cítit celý svět a potěšili mě tancující indický stareček a indiánka. Tancovalo sice více posluchačů, ale tihle byli "najzlatší".