Michal Prokop asi správně tušil, že novou desku budou všichni srovnávat s jeho majstrštykem Kolej Yesterday z roku 1984 a z toho mohla pramenit jeho nesmělost. 

Poprvé naposledy zní trochu jinak než "kolej", ale zůstává typicky prokopovskou deskou. Na albu se celkem vyváženě střídají svižnější kousky (64, Leteckej inženýr) s vyloženě meditativními náladovkami (Poprvé naposledy, Hotel u přístavu).

U obou typů písní se vyplatí poslouchat texty, které pochází tradičně z dílny Pavla Šruta. Jsou mírně posmutnělé, většinou přinášejí neotřelá slovní spojení a stejně jako na zmíněné Koleji Yesterday se tu vzpomene i na Beatles a další klasiky.         

Na desce už moc není znát příchuť jazzrocku 70. let a o to více zůstalo blues a plačtivé kytary (Luboš Andršt), tu a tam se ozvou i housle (Jan Hrubý). Docela časté a mohutné dechy jakoby chtěly odkazovat k prastaré tradici big bandů, celkově je to velmi pestrá směs.

Deska není stavěná na nějakém hitu na první poslech, který by se dal dobře provařit v rádiu, spíše si jen tak plyne svým poklidným tempem a čeká, jsetli si k ní najdete cestu. Jak Prokop sám řekl, je to hudba pro dospělé lidi.

Michal Prokop: Poprvé naposledy, SONY BMG 2006, 56:49