Máchův Máj k Viole patří a je dobře, že se na jeviště vrací v roce jejích čtyřicátých narozenin. Po zpěvném Máji Traxlerovců a niterném přednesu Rudolfa Hrušínského se básně tentokrát chopila žena - se vším rizikem, které interpretace Máchova sebereflexivního textu přináší. Je-li to ovšem žena s mužskou duší v tom nejlepším slova smyslu a šíří hereckých prostředků od klaunské grotesky k ženské něze, jakou je Barbora Hrzánová, je riziko pochybení minimální.

Kdo očekává, že Máchova poezie zlevní v jejích ústech na parodii, může zůstat klidný, tak lacinou cestou by se herečka, ani režisér (a básník) Miloš Horanský nikdy nevydali. Prolog Čechové jsou národ dobrý! zazní sice s ironií (souznějící ovšem s duchem Máchova textu), provázen evidencí kanonizovaných národních melodií od husitského chorálu po hymnu, ale pak přichází vlastní Máj.

Na krátko ostříhaná herečka, která se vyloupne z romantického černorudého pláště a širáku do pomačkané bílé košile a kalhot, se zmocňuje úvodu až s jakousi dětskou dychtivostí, opájí se slovy, hrnouc je z jeviště k divákovi v překotném tempu. Záhy ale zvolní, aby s pohledem upřeným kamsi nad hlavy publika odečítala z horizontu času příběh, sdělovaný s nesentimentální věcností a cudnou něhou.

Ve druhém zpěvu se vtělí do nešťastného vězně - nikoli vnějším náznakem, ale vnitřním souzněním s děsem, vyvolaným pohledem do prázdnoty rychle se blížící věčnosti. Nebyla by to ovšem Hrzánová, aby se v prvním intermezzu neproměnila v groteskního skřítka, jenž si pohraje s romantickým dialogem duchů, ve druhém intermezzu pak herečka za pomoci hudby Emila Viklického pojme truchlící loupežníky takřka ve stylu verdiovské opery. Lámání kolem promění obratem v krátký záblesk dryáčnické kramářské písně, aby se v závěru vrátila k niternému, soustředěném tónu básníkovy sebevýpovědi.

Hrzánová přednáší celý Máj zpaměti, už to je samo o sobě hodno obdivu, a zmocňuje se ho suverénně a především - a v tom je dědicem Mistrů z Violy - dokáže vychutnat sebemenší odstín Máchovy voňavé češtiny a zprostředkovat hlubiny významů, do nichž se její a Horanského interpretace neváhá nořit s odvahou vroucně zamilovaného potápěče.

K. H. Mácha: Máj, Scénář a režie Miloš Horanský, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, hudba Emil Viklický, premiéra 30.4. 2003 v Divadle Viola