Tata Bojs je jedna z mála českých skupin, které na svých koncertech staví na stejnou úroveň složku hudební a vizuální. Co vás na takovém přístupu fascinuje?

Cais: Když to vezmu zeširoka, dělali jsme to vždycky, jenom to vypadalo jinak. Před patnácti lety, kdy jsme začínali, jsme to praktikovali velmi amatérským způsobem. Proto nám kulisy často padaly na hlavu a to se stávalo součástí našich vystoupení. Byli jsme parodie na sebe sama, ale přesto jsme si nad sebou vytvořili určité fluidum. V době vydání alba Futuretro v roce 2000 jsme začali scénu víc vymýšlet a já ji tlačil výtvarným směrem. Co jsem dělal ve škole, jsem se snažil promítnout do hudby. Pořád jsme to dělali na koleně, ale kolem už bylo víc lidí. Teď se to zvětšuje a zvětšuje.

Jakou školu jste studoval?

Cais: Vždycky mě bavilo kreslení, takže když jsem se na základce rozhodoval, na jakou střední školu půjdu, vybral jsem si grafickou v Hollarově ulici v Praze. Dělalo se tam všechno možné - modelovali jsme, učili se základní grafické techniky, suchou jehlu, typografii, litografii, absolvovali jsme výtvarnou přípravu. Každý student si během těch čtyř let vybral nějaký směr.

Mě bavilo modelování, dělat věci ve třech rozměrech, čemuž jsem se poslední dva roky věnoval. Připravoval jsem se na Akademii výtvarných umění, obor sochařství. Tam jsem se dostal, studoval jsem sedm let a přitom jsem dělal na svých výtvarných projektech, které jsem trochu promítal i do muziky.

Koncertem v Plzni začne zítra vaše turné nazvané Klid před buřinkou. Jak bude vypadat pódium?

Cais: Scéna bude vycházet z té, kterou jsme použili loni na podzim při koncertu v Praze na Brumlovce. Označil bych ji jako nejvýpravnější, jakou jsme kdy měli. Hlavním motivem je Noční hlídač, instalace, kterou jsem dělal pro pražský Goethe Institut před třemi lety. Jde o obrovské pětimetrové nafukovací vaky, na které se promítá detail lidského oka. Uprostřed je maska, jež promlouvá k lidem, je tam i výsuvné plátno a další základ tvoří šest projekcí, které jsou přes počítače synchronní. Můžeme si vlastně dovolit předvádět takové živé videoklipy, které se odehrávají na šesti různých promítacích plochách. Lidé budou mít co dělat, aby to všechno zhlédli.

Nemáte strach, že tím fanoušky možná připravíte o zážitek ze samotné hudby?

Cais: Je to tak trochu zkouška. Zajímá mě, zda si lidé, když se zahltí vizuálními informacemi, dokáží koncert ještě užít. Na podzim na Brumlovce jsem měl pocit, že je to na ně trochu moc. Na úkor obrazového vjemu přestávali tančit. Když Tata Bojs začínali, neuměli hrát a zastírali to všelijakými možnými prostředky. Dnes neumíme hrát rovněž a zastíráme to prostředky jinými.

To vypadá jako laciný slogan.

Mardoša: Je jasné, že se trochu vyvíjíme a něco jsme se přiučili, ale pocitově to vnímáme podobně. Před lety jsme byli ze všeho vykulení, což už dnes nejsme. Vždycky nás ale bavilo vymýšlet nějakou legraci - a v tom duchu je to pořád stejné. Vymýšlíme nejenom to, co od nás lidé čekají, ale i podivné, překvapivé věci, nad kterými se pozastaví. Za pár týdnů oslavíme patnáct let existence a já nejsem schopen označit moment, kdy jsme se na svou tvorbu začali dívat zásadně jinak. Je to v podstatě stále stejné.

Je stejný i přístup ke skládání písniček?

Mardoša: Ze začátku jsme skládali písničky, které jsme neuměli zahrát, a záměrně je vymýšleli tak, aby neladily. Hrával jsem na basu v jiné tónině než kytara, myslel jsem si, že to bude zajímavé. Začínali jsme od nuly.

Cais: Jsme hudební analfabeti, tím je to dané. Dodnes neumíme noty, všechno je především o citu, vnímání hudby, inspiracích, přetahování vlivů. Náš vývoj bude zanedlouho zachycen na dvojdesce Šagalí léta 1989-97, kterou vydává Black Point. Jsou na ni nejstarší nahrávky a vůbec se nedají poslouchat. Jestli to někdo vydrží od začátku do konce, tak ho začnu obdivovat. Tímhle bude uzavřena kapitolka našeho pubescentního hraní.

Jak bude vypadat koncertní program pro nadcházející turné?

Cais: Na podzim jsme začali pomalými písněmi. První byla Snová, po ní přišla další táhlá, Podmořská. Koncert měl pozvolný náběh a mířil ke gradaci. Na nadcházejícím turné to bude opačně. Na začátek jsme zařadili skladbu B.M.O., největší vypalovačku z desky Biorytmy. Začneme zostra.