Lety mimo si váží tvůrčí svobody a s klidným srdcem přijímají vlivy tak, jak přicházejí. V první části alba navazují na spacepunkovou minulost, kterou zdobí melodické písničky (zejména Superstar se v tom ohledu povedla), ve druhé se totálně uvolňují.

Přijaly za tím účelem skladbu zpěvačky skupiny Roe-Deer Emy Brabcové (Zpátky na zem), v níž si společně zazpívaly. Brabcová mimoděk dokázala, že umí pojmout i jazyk český ("doma" to nedělá). Naopak následující Game nazpívaly Lety mimo poprvé anglicky a v další Skaska si pohrály nejenom s houpavými postupy stylu ska, ale poprvé i se slovíčky v textech, přičemž výsledek je v dobrém smyslu slova úsměvný.

Jenže v jiných textech hudebníci několikrát krutě havarovali. Jako by si byli vědomi té slabiny, místy se až křečovitě snaží dobrat nějaké pointy, slovního překvapení. Došli ale zpravidla jen k první fázi, maximálně je napadl slogan. Zde se zasekli a rozvinout se dál už nedovedli. S notnou dávkou nadsázky se jako ideální řešení ukázalo etnické pozpěvování v závěrečných Velbloudech.

Buďme spravedliví: na Euphorii udělaly Lety mimo potřebný krok kupředu. Napsaly skladby s velkou šancí zaujmout jak v podobě studiové, tak koncertní. Nedosely sice dosud charakteristického soundu, ovšem vyřkly pádné důvody své existence. Ten největší je schopnost se vyvíjet.

Lety mimo: Euforia, BMG, 44:20