Prodělali jste dlouhou cestu od elektroniky až ke spolupráci s romskou cimbálovkou Taraf de Haidouks. Co vás vedlo k takovým proměnám?

Děláme vše, co nám připadá zajímavé a co nás baví. Nevidím velký rozdíl mezi řadou různých stylů, pro mě je to všechno hudba a je to jen otázka mého vkusu, toho, co se mi líbí. Poslouchám nejrůznější druhy hudby, klasickou, elektronickou, world music, rock, všechno, co je zajímavé.

Jak velkou roli hraje ve vaší tvorbě improvizace?

Improvizace je důležitá v počátcích, protože je to způsob, jak skládáme. Naše hudba ale není jako jazz, kde je skoro všechno improvizované, má pevnou strukturu a improvizovaná jsou sóla, která ale trvají jen přesně daný počet taktů.

Nakolik vás ovlivnilo San Francisco?

V San Francisku jsme nepůsobili moc dlouho, začali jsme tam pracovat v roce 1977 a v roce 1981 jsme už byli pryč. Protože jsme byli mladí, tak nám ty čtyři roky připadaly jako dlouhá doba, ale ve skutečnosti jsme strávili mnohem delší dobu v Evropě než v San Francisku. San Francisco bylo v USA vždycky velmi zajímavé místo, protože podobně jako New York je více otevřené světu než zbytek Ameriky.

Co se změnilo ve vaší hudbě, když jste se přestěhovali do Evropy?

Nemyslím si, že se toho změnilo moc, ale jedno se v Evropě, kde žiju 26 let, stalo - obrátil jsem se více do sebe, do určité míry jsem tady více izolovaný svým jazykem a kulturou, protože jsem cizinec, vetřelec. Moje hudba je od té doby více introspektivní, což americká není. Američané jsou více obrácení ven, nevedou tak hluboký vnitřní život, tolik nepřemýšlejí o tom, co dělají. Jsou svým způsobem nevinní, protože se nestarají o to, co si o nich lidé myslí. To je ale také jejich negativum, protože se nestarají o to, co si o nich myslí svět.

Jak důležité jsou pro vás texty?

Velmi a současně nijak zvlášť. Hodně o jejich významu přemýšlím od doby nástupu rapu, ve kterém lidi mluví a mluví a mluví, je tam tolik slov, že nemají velký význam. Nemyslím si, že by současní posluchači věnovali velkou pozornost slovům, nejsou tak důležitá, jako byla v minulosti. Navíc pro mě, jako pro člověka, který používá cizí jazyk, je obtížné komunikovat za pomoci textů. I lidé, kteří mluví anglicky velmi dobře, nerozumějí poezii, poezii je obtížné překládat.

Protože však chci ve své hudbě slyšet slova, tak v posledních letech používám texty generované počítačem, kde slova mají ten význam, jaký jim dávají posluchači. Není to nová idea, dělalo to hodně lidí, William Burroughs, Tristan Tzara i Brian Eno, který potřeboval texty, ale nechtěl, aby měly nějaký význam.

Jak bude vypadat koncert?

Zahrajeme dost starších skladeb, ale většinou budeme hrát ty novější z aktuálního CD Cabin In The Sky a dokonce zbrusu nové skladby, které jsme právě napsali.

Video použijeme i v Praze, Tuxedomoon byla vždy multimediální kapela, od počátků jsme používali filmy, diapozitivy, scénické dekorace. Teď s námi na videích pracuje Řek George Kakanakis, který nemá nic předem připraveného, projekce vytváří naživo, snímá nás a objekty na scéně. Přibližuje se tím práci muzikantů.