Opakované zahraniční úspěchy filmu Štěstí podle účastníků besedy potvrzují, že na tom česká kinematografie není v mezinárodním měřítku špatně. ČR ale nedoceňuje důležitost dlouhodobé přípravy zahraničního prodeje a distribuce, na propagaci nemá dostatek prostředků a čeští filmaři plně nevyužívají festivaly v cizině, zaznělo u kulatého stolu.

"Jenom to, že se v Česku natočil úžasný film, není ještě důvodem, proč by ho měli vybrat," poznamenala Jana Černíková z nestátního Českého filmového centra na adresu pravidelných stesků, že se české filmy neobjevují na prestižních festivalech v Cannnes a v Berlíně. Pro Cannes je podle ní například důležité, aby měl už film francouzského distributora nebo prodejce, aby ho znali, aby se o něm mluvilo. Vyžaduje to ovšem dva až tři roky práce předem. "A to se v Čechách podceňuje," prohlásila.

Příklad Slámova filmu Štěstí podle Julietty Zacharové, programové ředitelky karlovarského filmového festivalu, ukazuje, že významně mohou pomoci dostat snímek do povědomí i festivaly v San Sebastianu, v Locarnu, v Rotterdamu a podobně.

Českou kinematografii podle ní v očích zahraniční veřejnosti reprezentují hlavně pohádky a animované filmy, Švankmajerova tvorba a ze současných režisérů hlavně Jan Svěrák. Podle Černíkové chybí české tvorbě kontinuita filmů s mezinárodním potenciálem. "Úžasný byl Kolja, ale pak zase nastala pauza," řekla. Víc by se podle ní propagaci filmu mohla také věnovat Česká centra.