Nejzajímavější jsou už nějakou dobu švýcarské dokumenty, tentokrát se v souvislosti s nimi skloňovalo i jméno naší vlasti. Film Hedy Lamarr - tajemství hollywoodské hvězdy připomíná osud manželky obchodníka se zbraněmi i divy Hollywoodu, který je podobný osudu Lídy Baarové: také se zapletla s nacisty a její filmová sláva náhle skončila.

Na začátku kariéry se Hedy Lamarr objevila jako první nahá žena ve filmu, v legendárním snímku Gustava Machatého Extáze (1933). O tom, že fluidum kdysi slavné divy nevyprchalo ani po její smrti, svědčí fakt, že kdosi ukradl její voskovou figurínu, aby se s ní mohl pomilovat.

Divný Kafka, palčivá eutanazie

Ve Švýcarsku loni vznikl další pokus o výklad Kafkova života a díla, ve snímku Kdo byl Kafka inscenuje Richard Dindo spisovatelovy texty i jeho korespondenci na pozadí archívních filmů a záběrů dnešní Prahy. Vznikl ale trochu akademický, kamenný i pietní obraz.

Strhující publicistickou rozpravou byl naopak Exit Fernanda Melgara, který řešil problém eutanazie. Švýcarsko je jedinou zemí, kde se tento "asistovaný odchod ze života" provádí. Existuje asociace dobrovolníků, kteří trpícím lidem pomáhají umřít. Jak funguje a jak vypadá taková smrt, vidíme "v přímém přenosu", ovšem po skončení filmu zůstává mnoho otázek.

Co to je mužská identita západního člověka, ukazuje v dokumentárním záznamu jedné pouštní terapie Francois Kohler. Jeho Dech pouště (Le souffle du désert) odhaluje i zpovídá třináct mužů, kteří pod dozorem psychoterapeuta putují pískem, zpovídají se ze svých úzkostí i traumat. Hrají psychohry a hledají, co to je být správným chlapem.

Význam švýcarské hrané tvorby odpovídá velikosti této alpské země, která přes mnoho debutů trpí neduhy provincialismu. Jmenuji se Eugen filmaře Michaela Steinera je kasovní trhák, na který přišlo v německé části Švýcarska přes půl miliónu diváků. Jde o zdlouhavou, ale nápaditou grotesku ve stylu Amélie z Montmartru, příběh ze světa čtyř zlobivých kluků, kteří zažívají ztřeštěná prázdninová dobrodružství a hledají poklad.

Citlivá komedie po francouzsku o dospívání a objevování dospělého světa je Mladý muž (Jeune homme) Christopha Schauba. Sebastian oslaví plnoletost a k překvapení všech odjede pracovat jako au-pair do Ženevy. Poznává odkvétající chtivou paničku a dostává první lekce lásky.

Film Následné otřesy (Nachbeben) Stiny Werenfelds zaznamenává po dánském způsobu rozpad rodiny ambiciózního bankéře, k němuž dojde během noci. Opečovávaná manželka pije ze zoufalství a z nedostatku lásky, manžel se stará o práci a udržuje zdání spokojenosti, syn se uzavírá do sebe a paří počítačové hry, zatímco au-pair z východní Evropy poznává, jací jsou západní ženatí chlapi. Akorát to Švýcaři neumějí zahrát tak jako Dánové.

Snímek s názvem Bílý sníh (Snow white) tvoří drama ženy, kterou vnitřní rozervanost z lásky srazí až na dno společnosti. Příběh je vyprávěn formou jakoby divokého karnevalu, tak typického pro 90. léta, kdy holka z dobré rodiny a modelka prochází smrští večírků a milování, až nakonec končí jako prostitutka a narkomanka. Nejzajímavějším hraným příspěvkem byl letos "národní" snímek Přistání (Grounding), který v hraném filmu inscenuje bankrot švýcarské letecké firmy Swissair. Můžeme nahlédnout do zákulisí velkého byznysu i poznat, co to je uražená národní ješitnost.

Českého diváka pak napadne, že takových filmů by se u nás - například o plzeňské škodovce - natočilo mnoho, jen asi v jiném žánru, než je tomu v poklidném, pocukrovaném, stabilním, nádherném i pokryteckém Švýcarsku.