Článek
V Sazka Areně to navíc, až na Gahanovy vokální tísně, žádný průšvih nebyl. Proto se přidávalo i aplaudovalo. Zpíval i Gore Gahan, Martin Gore a Andy Fletcher zahájili evropskou část turné k loňskému albu Playing The Angel 13. ledna v německých Drážďanech.
Do Prahy přibyli těsně před samotným vystoupením, nicméně s vynikající novou deskou v zádech, jistotou vyprodané haly a s radostí z pětadvacátého výročí vydání svého debutu. Přesto se koncert točil především kolem aktuálního počinu. Po "vyšponovaném" intru přišel povědomý "rámus", který stejně jako na albu zahájil úvodní písničku A Pain That I'm Used To, tolik evokující zvuk kapely v silných osmdesátých letech, kdy na synthipopové scéně udávala rytmus.
Následovala (opět shodně s novou deskou) John The Revelator, aby se teprve po ní přihlásil první letitý hitík A Question Of Time s již legendárním rozjančeným klávesovým motivem v refrénu. Zde zpěvák Gahan tápal nejvíce. Musel se opírat o znalost publika, neboť byl intonačně tak nepřesný, že přestat pět bylo v danou chvíli lepší.
Do podobné situace se během koncertu dostal ještě několikrát. Pomáhal si povzbuzujícími výkřiky, ve druhé části večera také českými slovíčky coby formy díků, přitom obdivuhodně navozoval dojem, že je všechno v nejlepším pořádku. V polovině základní části koncertu pustil k mikrofonu kolegu Martina Gorea, jenž se během večera věnoval především hře na kytaru a vokálním partům. V písničce Macro mu Gahan pomohl v refrénu, v následující Home si zašel odpočinout do zákulisí a ponechal přítele pěveckému osudu.
Ne že by se na pódiu v tomto ohledu něco zlepšilo. Gahanův návrat posléze odhalil jeho kouzlo. Je výrazná osobnost, má atletické návyky, je sebevědomý a jeho hluboký hlas je nutné chápat jako poznávací znamení jinak elektronického zvuku skupiny. Na začátku koncertu visel nad hlavami pětice (s hostujícím hráčem na klávesové nástroje a bubeníkem) motiv z obalu alba Playing The Angel, paňáca s končetinami z peří.
Později kulisa zmizela a na obnažené obří plátno se promítaly motivy z koncertu i ilustrační záběry až do pěti vyčleněných okének. Napravo byla velká koule, na které probleskovaly nápisy týkající se motivů jednotlivých skladeb. Upřímně řečeno šlo o smutný, chcete-li temný koncert.
Tematicky totiž nebyla kapela nikdy zrovna optimistická, což potvrdil materiál na loňské desce, z níž se během pondělního večera hrálo nejvíce. Diváci ale své Depeche Mode milují a dali jim to najevo i tentokrát. Jejich přičiněním měl koncert vynikající atmosféru. Ti na ochozech se záhy po zahájení vystoupení postavili a radostně vítali v podstatě všechny skladby z programu, zvláště pak ty, které prověřil čas a úspěchy ve světových hitparádách.
Je tedy spravedlivé konstatovat, že koncert britské legendy se vydařil. Jsou totiž kapely, které si malinkatý lapsus mohou dovolit, a tahle k nim rozhodně patří. Až přijede příště, bude zase vyprodáno.
Depeche Mode Předskupina: The Bravery Sazka Arena, Praha, 23. ledna 2006