Článek
První koncert nastávajícího turné dal odpovědi na všechny otázky. Lucie se skutečně představila jako zkušená koncertní skupina těžící ze svého charisma a ve druhé části i hitových písniček patnáctileté kariéry. Její sound se po příchodu druhého, koncertního kytaristy Tomáše Varteckého parádně zahustil a ona se tak odklonila od všech obvinění z popové nadprodukce.
Výprava koncertu měla minimálně evropské parametry, kapele přitom slušela pódiová skromnost popohnaná jen velkým promítacím plátnem s ilustračními šoty i záběry "do kuchyně" jednotlivých hudebníků.
Nové skladby se ještě nezažily
Po poctivém dvoudenním zkoušení přímo v pardubické hale a dvacetiminutovém hlasovém cvičení pár okamžiků před otvírací skladbou sáhla ovšem k experimentu. Do první části vystoupení zapasovala výhradně skladby z loňské kolekce Dobrá koczka která nemlsá, čímž diváky tak trochu zaskočila a setkala se s poměrně vlažnou odezvou. Bylo evidentní, že novinky nejsou v kraji zažité, ryčnější reakce zaznamenaly pouze úvodní Daniela, Pod měděným nebem a klenutě baladické Srdce.
Navíc se jako obvykle hlásily drobné technické problémky, s nimiž pětice na pódiu bojovala nadšením a vůlí. Přesto bylo evidentní, s jak rozdílnými náladami na nové desce pracovala, jak barevnou ji učinila a jak chytře aranžuje.
Takto dotáhla do solidního konce první část koncertu a ku překvapení drtivé většiny osazenstva haly vyhlásila desetiminutovou pauzu, aby teprve po ní počala tlačit dýchánek k plné gradaci.
Druhá polovina koncertu ve znamení hitů
Následovala "hitová" část, spletená z nejoblíbenějších písniček, o které si fanoušci skupiny řekli prostřednictvím internetového hlasování. Nálada zapulzovala a Oheň, Medvídka či Panice (vtipně rozkouskovaného Robertem Kodymem) poctivě notovali takřka všichni příchozí.
Nakoplo to i Lucii. Koller jako by se dočista uvolnil, Kodym konečně vyrukoval se svým nástrojem na druhou stranu pódia a přidal se k evidentně dobře naladěným kumpánům P.B.Ch. a Varteckému.
Ona interakce, o které Kodym mluvil v úterním rozhovoru, nabrala hmatatelných rozměrů. Vrcholným okamžikem byla přídavková Amerika, při které se hala proměnila v oázu uprostřed pouště. Nebyla to ale jenom Lucie, která ve středu večer rozdávala radost. Před ní se k výtečnému, přitom zcela přirozenému a bohorovnému projevu vybičovali pražští Support Lesbiens.
Lucie nebyla sama
Potvrdili, že v nich dřímá porce dlouho netušeného talentu a jelikož působili, jako by všechno předávali "levou zadní", dočkáme se jistě v budoucnu jejího dalšího rozvinutí.
Zahajující Ready Kirken nejdříve bojovali se zvukovou bariérou, byli úplně první kapela na novém pódiu a pod novou aparaturou. Patřičnou teplotu nabírali pozvolna, nicméně ke konci jim hala aplaudovala. Těch tři sta korun za lístek se vyplatilo dát.
