Cieslar, který posledních deset let vedl Ústav filmových studií na Filosofické fakultě UK v Praze, byl empatickým a přesným, podnětným a básnivým vykladačem díla, které vždycky nahlížel v těsné souvislosti s životem, stejně jako neodděloval rozumovost od iracionální složky osobnosti.

Stvrzují to především dvě jeho knihy publikované na přelomu let 2003 a 2004 a čítající spolu víc než tisíc stran: Hlas deníku, v němž shrnuje své stati věnované literatuře, a Kočky na Atalantě, sbírka textů spjatých s filmem - především s italskou, francouzskou a českou kinematografií.

Nevyhýbal se ani zasvěceným exkursům do filosofie, výtvarného umění nebo fotografie, ba dokonce beletrie. Cieslar knižně debutoval monografií španělského surrealistického filmaře Luise Buňuela (1987). V letech 1976-1989 pracoval jako redaktor filmového čtrnáctideníku Záběr. Své předrevoluční články shrnul v knize Concettino ohlédnutí (1996). V roce 1990 přešel do obnovených Literárních novin, své poslední texty publikoval v kulturním týdeníku A2, ale i v Reflexu nebo Týdnu.