Ostatně i Vieweghův spisovatel Norbert, který si najme soukromého detektiva, aby sledoval studentku Kláru, již by si rád vzal, kdyby jí mohl věřit, tvrdí, že "románový žánr se prý zrodil z příběhů, přednášených na šlechtických dvorech okouzleně naslouchajícím dámám..." Je to jistě jeden z pramenů románu a Viewegh z něj nabírá plnými hrstmi. Vypravěčem je zkušeným, zpracuje vše, co zažívá i co kolem sebe vidí.

Mystifikace a paradoxy

Ani jeho cesta se spisovatelskou delegací do Číny nepřišla románově vniveč. I nevěrná Klára je sinoložkou, a detektiva, který ji má sledovat, svede právě v Pekingu a nedá jí to žádnou práci. Na tak zvanou věrnost si v románě nikdo nepotrpí, ba ani žárlivý spisovatel, který si milenku dovolí, ale nad Klářinou nevěrou šílí. Ale neberme ty figury vážně, jsou totiž bez chuti a bez zápachu.

Viewegh si neustále pohrává s mystifikací a s paradoxy. Mnoho dějových situací nevytváří, příběh se svižně sune vpřed v lehce ironických dialozích, tu a tam opepřených drsnějším výrazem z oblasti sexu, jak se to dneska sluší. S invencí a obratností potíže nemá. Kdekdo mu říká: a to ti stačí? Vždyť už jsi napsal... atd. Ale on je tím, kým v současnosti býti chce: spisovatelem, který je čten a který baví sebe i ostatní.

Případ nevěrné Kláry

Petrov, 251 stran, cena 240 Kč