Součástí slavnostního večera bude projekce nové verze němého ruského filmu Sergeje Ejzenštejna Křižník Potěmkin. Letošní ročník, který se uskuteční ve 120 českých kinech a potrvá až do konce května, připomene dále z těch starších filmy U konce s dechem, Na východ od ráje, Dvojí život Veroniky, Commitment, THX 1138, Kdyby... a Až přijde kocour. Novinkami, které dosud mohli vidět návštěvníci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, jsou Motocyklové deníky a Dítě.

Che a strhující cesta

"Bylo to uskutečnění snu nejen herce, ale mladého Latinoameričana, protože ta cesta byla antropologickou studií osobnosti, která je pilířem naší identity. Moderní identity, která dělá z Latinské Ameriky jeden celek. Projet padesát let poté stejnou cestu, vidět rozdíly i podobnosti, je nezapomenutelná zkušenost," řekl na karlovarském festivalu dívčí idol Gael García Bernal, který ve filmu Motocyklové deníky režiséra Waltera Sallese ztvárnil mladého medika Ernesta Guevaru z období, kdy mu děvčata teprve začínala říkat "Che".

Tehdy se spolu se svým přítelem Albertem Granadou vydal jako budoucí mladý lékař napříč latinskoamerickým kontinentem do léčebny malomocných. Konfrontace obou mladíků s politickou a sociální realitou v různých zemích měla zjevně rozhodující vliv na jejich další osudy. Film, na jehož výrobě se podílela Argentina, Brazílie, Chile, Peru a USA, je ale především příjemně natočená působivá road movie o dvou mladících a jejich životním období "on the road".

"S Guevarovým přítelem Albertem Granadem jsme se před natáčením několikrát setkali," vyprávěl ve Varech Bernal. "Je to jeden z nejkrásnějších lidí, které jsem kdy poznal, a právě on nám dal k filmu klíč. Řekl, že nemáme imitovat: Jste mladí Latinoameričané a můžete vyprávět stejný příběh sami za sebe. Stane se tak univerzální bajkou, v níž se vydáváme na cestu, abychom našli sami sebe. Když se člověk na takovou cestu vydá, chce postupně vylepšit nejen své okolí, ale celý svět," uvedl Bernal.

Dítě na prodej

Belgičtí bratři Jean-Pierre a Luc Dardennovi, kteří už v roce 1999 vyhráli canneský festival se sociálně kritickým filmem Rosetta, si loni odvezli už druhou Zlatou palmu. Získali ji za film Dítě, který se - opět v sociálním kontextu - zabývá tentokrát především odpovědností člověka vůči samému i druhým. Co stojí mimino Dvojici mladých lidí, žijících sice ze dne na den (práce je přece pro blbce), ale zároveň od jedné legrácky ke druhé, se narodí dítě. Zatímco mladá matka se alespoň pokouší s novou rolí sžít, pro otce je dítě nejprve čímsi, co téměř nevnímá a není mu s to přinést zdaleka tolik radosti jako nová bunda.

Když se ale dozví, že takové mimino se dá dobře zpeněžit, svitne přece jen naděje, že by mohlo k něčemu být. Peníze jsou zapotřebí a dítě? "Myslel jsem, že si uděláme nové," říká dívce, která se z faktu, že jejich dítě prodal, okamžitě zhroutila. Dítě je drsný film, jakkoli nepoužívá žádných zbytečných efektů, ale na rozdíl od Rosetty tentokrát Dardennové nechávají svým mladým hrdinům přece jen jistou naději - možná dospějí a dokážou si i ve světě, kde malé děti jsou dobrým obchodním artiklem, najít místo, kde se dá slušně žít.