Osudy Boženy Němcové oscilují v reflektorech momentálního stavu zkoumání její složité osobnosti od poloh byť ne národní mučednice až k fistulím zdůrazňujícím její záhadami obestřený původ a nečecháčkovské volnomyšlenkářství. Bohaté a vroucí milenecké vztahy kontury jejího života ještě vyostřují.

Ani inscenace ani pásmo

Scénář Věry Maškové je bohužel roztěkaný. Postrádám v něm pevnou kostru, příběh. Zcela konvenčně se rozpouští v jakémsi navštívení stěžejního díla největší české spisovatelky 19. století. Instantní Babička ovšem nemůže zaujmout. Postrádá hloubku, je jenom ztěžklým snopem citací, výroků a známých babiččiných pořekadel.

Vedle toho má dojímat nelehký osud Němcové vedle vlastenecky založeného, ale jako pěšáka na tom poli o to víc mocenskými ústrky trpícího manžela. Inscenace není ani odvážným pohledem ani pokusem o obhájení nebo zatracení spisovatelčiných emancipačních snah. Jenom to jalové vlastenčení kolem ní je hodno výsměchu inscenátorů.

Mašková s Gáborem usoudili, že na jednu inscenaci je toho málo. A tak všechno umně spletli do pampeliškového věnečku lidové poezie s tanečky panen a mládenců, jako vystřižených z národopisných slavností roku na vsi. A jako na akademii lidové školy umění nechybí na jevišti ani balet a další artistní prvky. Až z toho všeho brní hlava.

Marná herců snaha

Vždycky je mi líto herců, když musí tolik energie vynaložit pro tak průměrný výsledek. Evellyn Pacoláková Čapková je přesvědčivou Němcovou, Vladimíra Včelná uhranutou Viktorkou, Lenka Kalousová přímo průsvitnou Hortensií, Ivana Koktová moudrou babičkou, Jiřina Barášová uznalou kněžnou, Ivana Plíhalová statnou paní Proškovou, Filip Čapka pichlavým vojáckým mágem, Miroslav Hruška statným myslivcem...

Mnozí přecházejí i do postav spisovatelčiných současníků, mezi nimiž je Mikuláš Pánek slídivým policejním komisařem a Petr Franěk babravým vlastencem Josefem Němcem. Další herci představují těžce identifikovatelnou změť Friče, Bendla, Hanuše, Světlé, Rottové, Erbena, Augusty... Jenom Havlíček je k poznání, už je rovnou v rakvi. Ten dobře fungující sbor národopisně a vlastenecky rozevlátý celek zachránit nemohl.

Moravské divadlo Olopmouc - Věra Mašková: Mně zašlá léta vraťte... Režie Peter Gábor, choreografie Robert Balogh, scéna Jozef Ciller, kostýmy Dana Hávová, hudba Milan Nytra, výběr hudby Gábor, Balogh