Hlavním tématem knihy je ale hrdinovo dospívání za časů Mussoliniho fašistů. Yambo se po neurčené nehodě probírá z komatu a nevybavuje si vůbec nic. Vědomím mu jen probleskují plameny, o jejichž původu také nemá ani tušení. Do reality se ho snaží pomalu dostat manželka Paola, s níž se zná od studií už pětatřicet let.

Bedna s komiksy

"A... jsem dobrý manžel?" ptá se jí Yambo. "Ještě jsme spolu, ne?" řekne ona. Podobně se snaží zjistit víc o své minulosti zahalené v mlze zapomnění. "Jaké jsem měl politické názory?" ptá se dál. "Nerad bych zjistil, že jsem třeba nacista."

Yambo musí odpočívat a tak se vypraví do rodné Solary, kde v dědečkově domě trávil mládí. A tam také objeví na půdě mnoho beden s knihami, časopisy a komiksy. Při jejich čtení začíná znovu skládat příběh vlastního života.

I když ho nejvíce lákají knížky s názvy Válka, 40. léta či Fašismus, kniha není žádný prvoplánový politický příběh. Spíš jde o mozaiku literárních zážitků od Antologie modliteb milánského kněze Giuseppe Rivy La Filotea z roku 1888 po Stevensonův Ostrov pokladů. Nechybí dobrodružství chlapců Tima a Spuda, kteří se ocitnou v království ve střední Africe, kde královna Loana střeží veletajemný plamen zajišťující dlouhý život -Loana nakonec vládne divošskému kmeni už dva tisíce let. "Banální příběh," říká Yambo, když plamen v příběhu zhasne, ale zůstane plát v jeho vědomí.

Čtenář se zasměje při zážitku z roku 1942, kdy vypravěč vzpomíná, jak maminka přinesla tzv. nerozbitnou skleničku. A on ji, stejně jako hrdina povídek Petra Šabacha o čtvrtstoletí později, samozřejmě úderem o zem rozbil.

Vypít olej

Yambo také zjistí, že se v mládí dívce Lily Sabové nedokázal vyznat ze svých citů. Jako její "reinkarnace" se mu pak jeví jeho asistentka v antikvariátu, Polka Sibilla Jasnorzewska. "Měl jsem s ní románek?" ptá se hrdina sám sebe. Otázka zůstává ale viset ve vzduchu bez odpovědi stejně jako mnoho dalších.

Mnoho se čtenář nedozví o hrdinově otci a vůbec o jeho rodině. Výjimkou je dědeček - novinář "nějakého socialistického deníku či časopisu", jehož bezprostředně před Mussoliniho pochodem na Řím členové fašistických bojůvek donutili násilím vypít čtvrtlitr ricinového oleje, čímž tehdy "očišťovali" politické oponenty od "zvrácených" názorů. A dědeček se dvacet let na to, po invazi Spojenců, podobně pomstil muži, který se k násilí na něm už znát nechtěl.

Román Tajemný plamen královny Loany není taková literární "bomba" jako kultovní Jméno růže. Je to spíše skládanka - literární cesta do dětství a mládí generace Ecových vrstevníků.

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany, Argo, překlad Alice Flemrová, 453 stran