Knižní Letopisy Narnie jsem nečetl a po shlédnutí filmu LETOPISY NARNIE: LEV, ČARODĚJNICE A SKŘÍŇ rozhodně číst nehodlám. Je možné, že se film velmi přesně drží knihy a tudíž se bude líbit těm, kterým se líbila kniha. Takoví čtenáři mohou směle ignorovat mé hodnocení. Hodnotím totiž LETOPISY NARNIE jako samostatný film, nikoliv jako úspěšnou nebo neúspěšnou adaptaci knihy.

Takže: Film začíná náletem na Londýn, během kterého se zkratkově seznámíme se čtyřmi sourozenci Pevensieovými (dva kluci a dvě děvčata ve věku přibližně od osmi do patnácti let). Protože zuří válka, jsou z všichni čtyři z Londýna odesláni na venkovskou usedlost (za války běžná praxe), kde při hře na schovávanou najdou kouzelnou skříň, skrz kterou se dá vstoupit do kouzelné země Narnie. Celý úvod "v reálném světě" je zvládnut slušně svižně (aniž by působil uspěchaně), takže se v Narnii ocitneme už cca. po dvaceti minutách.

Tedy, zprvu se tam ocitne pouze malá Lucinka. Chvíli se prochází ztichlou zasněženou krajinou a pak potká fauna Tumnuse, který ji pozve do svého bytečku ve skále.

I to pořád funguje dobře. Režisér Andrew Adamson (SHREK) buduje ve sněhovém tichu atmosféru, která působí opravdu magicky a setkání malé holčičky a bojácného fauna je příslibem příjemných věcí.

Příslibem, který se bohužel nenaplní, protože po první půlhodině to začne s NARNIÍ jít z kopce. Trochu naděje přinese ještě Tilda Swintonová jako démonická Bílá čarodějka, ale film víc a víc rozbředává. Abych vám mohl vysvětlit proč, budu muset sám trochu zabřednout do děje, který možná nechcete znát:

Bílá čarodějka někdy před sto lety celou Narnii zaklela, takže je tu pořád zima. Přeživší kouzelné bytosti (kentauři, trpaslíci, skřeti, mluvící zvířata) žijí ve strachu před Čarodějkou a očekávají tajně den, kdy podle proroctví "přijdou synové a dcery Adama a Evy, aby spolu s Aslanem čarodějku porazili". Aslan je mluvící lev, který je kdesi ukryt a čeká na ty čtyři syny a dcery - což jsou pochopitelně naši čtyři dětští hrdinové.

Pokud jste viděli ukázky z filmu, jistě vám utkvěly v hlavě především velké bitvy. Ovšem vězte, že bitva je v celém filmu pouze jedna a přijde až na samotném konci. Do té doby se - nevím jak to říct elegantněji - neděje skoro nic. Děti utíkají zasněženou (a tudíž dosti fádní) přírodou směrem k Aslanovi, přičemž jsou pronásledovány zlými vlky Bílé čarodějky. Cestou potkají kromě fauna ještě dva mluvící bobry... a... (chvíle vzpomínání) ... a lišáka! A pak už myslím nikoho, až do příchodu do Aslanova tábora (s jednou výjimkou, ke které se dostanu za chvíli).

V Aslanově táboře (tj. někdy po dvou třetinách filmu) se teprve ukáže, že v Narnii žije spousta jiných bytostí než jeden faun a tři mluvící zvířata, všichni se připraví na boj a děti se během extrémně krátkého času (jedno odpoledne?) naučí zacházet s mečem a lukem a strhne se ona bitva, ve které na druhé straně bojiště stojí Bílá čarodějka a spousta příšer, které se příliš neliší od těch, které stojí na straně dobra (a do této chvíle jsme je neviděli a netušíme, odkud se vzaly).

Ona závěrečná bitva se pak snaží imitovat superbitvy v PÁNOVI PRSTENŮ a místy se jim skoro vyrovná - ale nikdy úplně a některé záběry jsou vyloženě špatné.

Takže LETOPISY NARNIE jsou poměrně nudné a opravdu se v nich nic moc neděje (když nepočítáme sem tam útěk před vlky), kromě předlouhého vysvětlování toho, jak moc je Čarodějnice zlá a Aslan hodný. Čímž se dostáváme k ideologii filmu:

Zdá se, že LETOPISY NARNIE (kniha i film) existují hlavně proto, aby dětem vysvětlily, že křesťanství je fajn a pokud budou věřit v Boha, nic se jim nestane. Aslan je Ježíš (položí svůj život za jedno z dětí, aby pak vstal z mrtvých), Bílá čarodějka je Satan (pokouší děti horkou čokoládou) a tak dále. Aby tato alegorie fungovala, musejí se ve filmu dít věci, které nejenže postrádají logiku, ale jsou proti duchu toho, co si představuji pod slovy "děj filmu". Aslan celou dobu působí dojmem, že je pán světa a likvidace Čarodějky je pro něj otázkou mrknutí oka (ale tím oknem nemrkne, dokud v něj děti neuvěří a on nevstane z mrtvých).

S touto ideologií se neztotožňuji, ale to není důležité. Viděl jsem filmy, které byly zajímavé a filmové přesto, že měly podobný "propagační účel" (například PRINC EGYPTSKÝ). Polopatičnost NARNIE ovšem spíše než PRINCE EGYPTSKÉHO připomíná legendární křesťanské comicsy Jacka Chicka, bezelstně navádějící vaše děti například k tomu, aby se myly krví:

Součástí této křesťanské instruktáže je zřejmě i to, že uprostřed filmu hrdinové najednou potkají fousatého tlustého Santa Clause na saních (v originále "Father Christmas"), který jim dá zbraně a opět odjede (!) nebo naprosto neuvěřitelný konec "O 20 let později" a hned poté "Zase o 20 let předtím", který připomíná něco z Cimrmana. Nevím nakolik přesně jsou tyto věci přejaty z knihy, ale jako součást dětského pohádkového filmu jsou megatrapné a značnou měrou přispěly k tomu, že jsem ke konci filmu celou Narnii a všechny její obyvatele dost intenzivně nenáviděl (což - znovu upozorňuji - nijak nesouvisí s mým vztahem k různým náboženstvím).

Jakkoliv se mi LETOPISY NARNIE nelíbily, není to zhola nic proti novému českému filmu JEŠTĚ ŽIJU S VĚŠÁKEM, PLÁCAČKOU A ČEPICÍ, u něhož je nepochopitelnost názvu ("O jaký že věšák to má jít? Mluví se tam někde o nějakém věšáku?") tím zdaleka nejmenším problémem.

Film vypráví o životě několika českých nádražáků a lidí z jejich nejbližšího okolí a vznikl podle údajně velmi oceňované divadelní hry, kterou - opět musím ignorantsky přiznat - jsem neviděl. Nevylučuji, že by se mi líbila, ale takhle se prostě filmy točit nemůžou!

Ve filmu hraje Jaroslav Dušek, několik méně známých herců a několik lidí, kteří herci nejsou. Možná mají nějaký amatérský herecký kroužek, ale hrát rozhodně neumějí (v žádném smyslu toho slova) a když je dáte do jednoho filmu s normálními herci, výsledné scény jsou strašlivé a způsobovaly mi téměř fyzickou bolest. Jedinou zápletka filmu spočívá v tom, že se jedna z postav vydává za své mrtvé dvojče, ale je to jen jaksi "mimochodem zmíněno", jako by se za to tvůrci styděli, a nic z toho nevyplyne.

Dokážu si představit, že se tvůrci filmu domnívali, že natáčejí nového ČERNÉHO PETRA kombinovaného s OSTŘE SLEDOVANÝMI VLAKY, ale to se jim nepovedlo. A místo toho, aby začali panikařit, přestříhávat a natáčet to úplně jinak, zůstali sví a jeli po stejné koleji celých 90 minut, aniž by jim došlo, že je slepá...

Kdyby měla PLÁCAČKA premiéru o týden dříve, musel bych se hodně zamyslet, zda to nebyl nejhorší film roku 2005. Ono totiž "Zdaleka nejhorší film roku 2006" dnes ještě nemá tu patřičnou údernost.

Nakonec nejlepší premiérou týdne je film, na který bohužel asi přijde nejméně diváků. Je to drama DŮKAZ o geniálním matematikovi (Anthony Hopkins) a jeho téměř stejně geniální dceři (Gwyneth Paltrowová). Matematik měl v posledních letech vážné psychické problémy a nedávno zemřel. Jeho dcera se teď musí vyrovnat jednak s jeho smrtí a jednak s tím, že možná zdědila jeho psychickou poruchu a dopadne stejně. Film vznikl v režii Johna Maddena (ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE) podle divadelní hry, ve které Paltrowová hrála tutéž roli.

Nezní to moc lákavě, že ne? A přitom jde o zdaleka nejlepší film tohoto týdne. Pokud se smíříte s faktem, že většina filmu pozůstává z dialogů dvou až čtyř lidí (další hlavní role hrají Jake Gyllenhaal a Hope Davisová) někde v místnosti, v lepším případě na ulici, musíte uznat, že lépe to asi natočit nešlo. Zmatenost Paltrowové je znázorněna tím, že děj skáče poměrně složitě ze současnosti do historie a dokonce do scén, které se možná vůbec nestaly. Trochu to připomíná ČISTOU DUŠI, ale DŮKAZ je méně hollywoodský, méně efektní a zajímavější prostě tím, co se v něm děje a hereckými výkony (protože Croweův výkon v ČISTÉ DUŠI bych označil spíše slovem "exhibice").

I když jsou oba hlavní hrdinové trochu vyšinutí, v podání Hopkinse a Paltrowové působí extrémně realisticky a dokonale odpovídají těm geniálním matematikům, které jsem v životě poznal. A dokonce se koná i originální a dojemná pointa.

Premiéry týdne:

Kromě výše zmíněných tří filmů má premiéru ještě americká komedie HELE KÁMO, KDO TU VAŘÍ, která se v originále jmenuje "WAITING..." a český distributor si zřejmě myslí, že se mu podaří nalákat do kina diváky, kterým se líbil film HELE, VOLE, KDE MÁM KÁRU. HELE KÁMO (o partičce idiotských zaměstnanců jedné restaurace) je ale podstatně vulgárnější a výrazně méně vtipné. Musím se přiznat, že tento film vlastně nemohu hodnotit, protože jsem ho nevydržel sledovat déle než půl hodiny. Takže je můj negativní názor na něj pouze informativní a neoficiální!

Ve zkratce:

Díky Internetu může mít dneska svou televizní stanici prakticky kdokoliv. Třeba francouzské pokojské!

Francouzský president Jacques Chirac má menší ostudu: Provalilo se, že u producentů filmu DA VINCI CODE lobboval, aby do hlavní ženské role obsadili Sofii Marceauovou (rodinnou přítelkyni Chiracových). Za to nabízel, že se bude moci natáčet v Louvru. Bohužel (pro Chiraca) filmaři už měli povolení pro Louvre vyjednané a do filmu obsadili Audrey Tautouovou.

Tvůrci Southparku se dočkali: Jedna z jejich epizod ("Bloody Mary") byla konečně uznána příliš úchylnou, zcenzurována a vyřazena z vysílání. Detaily jsou zde a raději nanepíšu víc, než že v ní jde o Pannu Marii, Papeže Benedikta XVI, krvácení z anusu a krvácení z vagíny.