"Mé první dvě knížky Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a Vlastní já se vůbec neprodávaly. Až do věku třiceti sedmi let jsem vlastně byl velmi chudým a neznámým spisovatelem," říká dnes nejpřekládanější kanadský prozaik, autor románového bestselleru Pí a jeho život, Yann Martel. S Martelovou prvotinou, sbírkou čtyř povídek Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek, která poodhaluje jeho učednická léta, se nyní můžeme seznámit i my.

V titulní a nejzdařilejší povídce (dočkala se i divadelní a filmové adaptace) se setkáváme s autorem a jeho přítelem Paulem, který se nešťastnou náhodou nakazil virem HIV. Sledujeme podrobný popis postupující nemoci, chování událostí paralyzované rodiny, ale především rozvíjející se nápad obou přátel.

Podobně jako Boccacciovi hrdinové v Dekameronu se rozhodnou napnout v přítomnosti smrti veškerou svou pozornost ke spřádání příběhů. Tak ve druhém plánu vzniká sága rodiny Roccamatiových, inspirovaná jak sledem událostí 20.století, tak Paulovým zdravotním stavem. V dalších dvou povídkách se Martel zaměřuje především na popis dojemně lidských setkání. Nejdříve s válečným veteránem z Vietnamu, který je obdařen geniálním hudebním talentem, o němž ale ví jen pár jeho přátel, a proto dál pracuje jako uklízeč v bance. A ve druhém se svou stále vzpomínající babičkou.

V nejexperimentálněji pojaté povídce Způsoby umírání pak Martel v podobě hlášení pozůstalým od správce nápravného ústavu devětkrát líčí stejnou situaci - poslední hodiny odsouzeného - pokaždé však s jeho jinou psychikou a jiným projevem chování. Ačkoliv autorův vyprávěčský tah ještě není tak silný (neodhadne například předlouhou banální expozici v povídce o utajeném géniovi) a je až příliš pohroužen do svých experimentů s formou, ledacos se už z jeho pozdějšího úspěšného stylu projeví.

Především to je zaujetí pro emotivně silné osobní historie. "Začal jsem chápat, že základem příběhu jsou emoce. Pokud příběh nefunguje emocionálně, nemůže fungovat vůbec," vzpomíná na své literární začátky Martel v předmluvě. Podobně je to s jeho slabostí pro fakta z různých odborných oblastí. Jestliže v románu Pí a jeho život na čtenáře chrlí poznatky ze zoologie a oceánografie, v Roccamatiových jsou to zase dějiny 20. století, popřípadě medicína.

Sám Martel své prvotině s odstupem dvanácti let připisuje neohrabaný název nebo těžkopádnou zápletku, ale zároveň ji obhajuje pro její energii a mladickost.

Yann Martel: Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek, přeložili Lucie a Martin Mikolajkovi, 150 stran, Argo 2005