O její filozofii hovoří kytarista Juraj Štefánik.

Jak je možné, že Horkýže slíže jsou dnes na Slovensku i v Čechách tak slavní?

Nechápu to a myslím, že tomu rozumí málokdo. Možná je to v humoru, který je specifický, řekl bych. Ale na naše koncerty chodí i profesionální muzikanti a většinou nám říkají, že je to super, baví je to a má to šťávu. Málokoho zajímá, že nejsme žádní virtuózové.

Při koncertech děláte řadu hráčských chyb, vaše písničky jsou jednoduché...

Jsou na čtyři akordy a pořád dokola. Nás to ale takhle strašně baví a lidi taky. Pro nás je důležité se z hudby radovat.

Vydali jste koncertní album Živák, které vzniklo ve slovenských Levicích. Proč právě tam? Takové desky se nahrávají ve velkých městech.

Volili jsme místo, u kterého jsme měli jistotu, že přijde nejvíc lidí. Levice vyhrály proto, že jsou blízko naší domovské Nitry a je tam hala, která má dvacet metrů do výšky. To kvůli vysokému pódiu. Druhým kandidátem byla Žilina.

Máte nějaký předkoncertní rituál?

Nemáme a bavíme se na účet kapel, které na takové pitominy plýtvají energií. My si před každým vystoupením jenom říkáme: Tohle je životní koncert. A je úplně jedno, jestli je v sále osmdesát lidí nebo deset tisíc. Životní koncert.

Ještě stále během koncertů pijete alkohol?

Každý z nás si už dává pozor. Před takovými deseti lety jsme chlastali i během koncertů, a ty pak podle toho vypadaly. Dnes už jsme odpovědní. Když na nás přijde pět set nebo sedm set lidí, nemůžeme vlézt na pódium ožralí. Lidi by z toho nic neměli a jen by nadávali. Naše norma před koncertem je pivko nebo jeden fernet citrus. Opadá z nás potom tréma.

Co se po koncertech děje ve vaší šatně?

Deset minut jsme mimo. Vypijeme pět litrů vody a pak jdeme mezi lidi. Nejsme kapela, která se zašije a chová se jako nějaké primadony. Lidé na place nám říkají, co bylo dobře a co špatně. Diskutují s námi.

Ve svých textech jste v mnoha případech velmi vulgární. Nemáte s tím problémy?

Ani ne. Občas se někdo zmíní, že je tam něco sprostého, ale my zastáváme názor, že dobře podaný vulgarismus na správném místě je v pořádku. Když někdo na někoho prvoplánově sprostě pokřikuje, je to plytké, to umí každý. Když to ale dobře zrýmuje a dá do toho vtip, je to ono.

A co děti? Těch je na vašich koncertech přece spousta.

Říká se o nás, že jsme kapela, kterou by neměly děti poslouchat. Jenomže sprostá slova už znají od mateřské školy. Záleží na rodičích, jak jim je objasní. Přišel za mnou tuhle čtyřicetiletý chlapík a říkal mi, že má dva syny. Ten starší, patnáctiletý, poslouchá Horkýže slíže. Ten mladší také, ale jemu výběr skladeb selektuje. Vypálí mu jen ty "nezávadné".

Je evidentní, že na řadu věcí hledíte s humorem. Existují ale témata, která pro vás nejsou ani trochu legrační?

Politika, do té bychom nikdy nešli. Není to legrace, jde o vážné věci, do nichž se nechceme pouštět. Nikdy jsme za žádné peníze nehráli na mítincích politických stran, přestože jsme měli i poměrně lukrativní nabídky. Řekli jsme si, že nám peníze nijak nepomohou, jenom si pokazíme jméno. Politika se nás netýká. Raději odehrajeme dvacet koncertů za menší peníze, ale mezi svými fanoušky, kde se budeme dobře cítit.

Na koncertním albu je nová skladba Farebná...

Ta vznikla celkem zajímavě. Byli jsme ve studiu, mixovali Živáka a o půl čtvrté odpoledne přišel náš zpěvák Kuko s tím, že něco vymyslel. Zahrál nám to na španělku a my řekli, že je to super a že to jdeme hned nahrát. O půl čtvrté nám to zahrál a v deset večer byla skladba natočená ve verzi pro desku. U nás jde všechno docela rychle.

Jak rychle šla písnička Vypadni chrapúň?

To je příhoda našeho kytaristy Mária, dokázal by to popsat přesněji než já. Seděl doma, hrál si na španělku a jeho manželka se chystala na krásný večer. On ale najednou řekl, že půjde ven a ona se do něho pustila: "Já hloupá jsem si kvůli tobě oholila nohy, a ty si jdeš ven." Hned si ta slova začal pozpěvovat a základ písničky byl hotový.

O vašem zpěvákovi Kukovi se říká, že je autista. Je to pravda?

Není, on je jenom v transu.

Na koncertech mám dojem, že je nikdy nedozpívá a nedohraje...

To je ono. On se do svého výkonu tak ponoří, že pro něj neexistuje nic kolem. To samé prožívá při skládání. Když pracuje, nemá smysl na něho mluvit, protože nevnímá.

Přijdete někdy do období, kdy už nebudete mít chuť dělat si ze všeho legraci?

Asi ne, protože nás to baví a protože už teď víme, že v příštím roce nebudeme mít skoro žádné volné víkendy, jelikož budeme pořád hrát. To má pak člověk chuť na legraci stále. Skončíme s tím v okamžiku, kdy o nás nebude zájem. Na podzim příštího roku bychom chtěli vydat nové album.

Jste šťastní lidé.

Nás pobavilo třeba i to, když jsme si na internetu přečetli, že někdo prodá DVD Horkýže slíže za 200 Sk a my přitom tenkrát ještě žádné DVD neměli. Zjistili jsme, že si nějaký maník nahrál koncert, opatřil ho menu, vypálil a prodával jako naše DVD. Nežalujeme ho, připadá nám to legrační. Je frajer.