Novic J. D. Fortune je Kanaďan, chlapík s pevným a přitom velmi romantickým hlasem, zpěvák s jiskrou, slušným rozsahem i jistotou. Není divu, že s takovou výbavou zacelil jizvu po zesnulém předchůdci bez potíží.

Z celé nahrávky Switch je patrné, že jasně pochopil filozofii skupiny. Přijal její rockovou dospělost, zvukovou vyklidněnost i občasné nášlapy do minového pole rádiového popu. Měl také dobře naposlouchané staré desky, neboť - při vší úctě k jeho osobnosti - svého předchůdce Hutchence velmi připomíná.

Úvodní skladba Devils Party, nejdivočejší na albu, zanechává dojem, že Australané přišli ve staré zbroji, i se zesnulým zpěvákem. V Afterglow se Fortune prozradí, jeho něžnost má jiný rozměr, nestrojený. Není něžný proto, že mu to předepsal autor písničky. On to tak cítí, bez přetvářky.

Switch je deska, která jistě vklouzne do diskografie skupiny bez výhrad. V podstatě se totiž nic nezměnilo. Kapela má sound jako před lety (přirozeně modernější, základ je ale stejný), písničky jsou vyzrálé a chytré, v jejich pozadí je cítit obrovská chuť do dalšího života. Nezůstane snad jenom u ní. Poslední kousek God"s Top Ten je zlatý hřeb desky. Důstojný a vycizelovaný, se silnou melodií a gradující náladou. Tečka, která je současně čárkou. Byla by totiž velká škoda, kdyby INXS svou momentální sílu opět utlumili.

INXS: Switch, Sony BMG, 44:09, 2005