Nejde o žádné srovnávání hrušek s jablky, protože oba snímky doprovází scénická hudba a ne jen pár populárních písní doplněných několika cimrmanovskými výplněmi. Nic na tom nemění skutečnost, že titulní píseň k nejnovější bondovce nazpívala Madonna. Srování je o to zajímavější, že oba filmy představují ve svém žánru kultovní klasiku, s čímž se museli vyrovnat oba skladatelé.

Dvě věže

Howard Shore ve Dvou věžích zopakoval přístup, který uplatnil už v prvním díle Pána prstenů. Opět se držel postupů klasické hudby, jen kladl větší důraz na zvukomalebnost, aby hudba umocnila obraz. Dramatické bojové scény oplývají až wagnerovskou mohutností a chmurné obrazy Sauronovy říše podmalovávají hrůzyplné motivy, za které by se nemusel stydět ani Hitchcockův dvorní skladatel Bernard Herrmann. Méně přesvědčivé jsou pouze radostné motivy, jaké podmalovávají jízdu Rohanských jezdců nebo scénu Uruk Hai.

Přestože Shore nesklouzl s výjimkou pár lyrických pasáží do plytkosti, jaké se neubránil James Horner, ani on neunikl klišé a dost se opakuje. Soundtrack působí jako nekonečné střídaní dramatických pasáží s lyrickými, které se od sebe výrazně neliší. Spektrum skladebných prvků je relativně úzké, přestože scénář nabízel široké možnosti využít velmi rozličných postupů, neboť hobiti se na své cestě setkávají s různými národy. Shore se sice nebránil uplatnění etnických nástrojů, jaký jsou třeba norské housle hardiger či severoafrická píšťala raita, na níž je hráno téma evokující Mordor, ovšem použil je pouze v kontextu derivátu klasické hudby XIX. století. Do uší se proto zapíše jen pár témat, zejména setkání se stromovousem podmalované klapavým rytmem.

 Dvojka trochu zaostává za jedničkou také proto, že jí chybí odlehčení v podobě elfí písně, jakou nazpívala Enya. Gollum's Song v podání Emiliany Tortiny představuje jen matný odlesk, navíc desku uzavírá, takže jde jen o jakousi codu, a křehký hlas Liz Fraser v Isengard Unleashed se ztrácí v mohutném doprovodu.

Přesto Shore odvedl v rámci žánru nadprůměrnou práci, protože to hlavní se mu povedlo - hudba umocňuje obraz.

Dnes neumírej

Se složitými zákonitostmi bondovek se ve filmu Dnes neumírej jakž takž dokázal vyrovnat nejen režisér Lee Tamahori, který vtipně pracoval s odkazy na klasické snímky ze 60. let, ale také skladatel David Arnold. Ani jeho role nebyla jednoduchá, nechtěl-li jít proti duchu první série bondovek se Seanem Connerym, pro něž složil charakteristickou hudbu John Barry, a přitom neupadnout do nostalgie. Podíl tradice citlivě vyvážil současnými postupy, které přináší nejen titulní skladba z pera Madonny a Mirvaise, ale také povedený Oeakenfoldův remix titulního tématu z pera Montyho Normana. Prvkům taneční hudby se nebránil, ale použil je jen v místech, kam se hodily - především v Laser Fight, Whiteout a Iced Inc.

Zdařilá je nejen hudba podmalovávající první scénu On The Beach, převzatou z vůbec první bondovky, jíž hodně napomohlo využití prvků titulního tématu s hybným riffem a říznými žesti. Arnold je zapracoval také do Hovercraft Chase a Laser Fight, čímž dal hudbě větší jednotu. Povedla se mu také reminiscence afrokubánského jazzu ve Welcome To Cuba ale takév dramatický Antonov s hlasem Natachy Atlas, provázející rozuzlení. Špatné však nejsou ani lyrické pasáže, protože jim nechybí temná struna vespod, i když občas dával přednost vyšlapaným cestičkám, což je patrné ve využití sboru v Ikarovi.

Výsledek souboje je nerozhodný, hudba k filmu Dnes neumírej působí lépe než Shoreho rozvleklý opus, hodně tomu ovšem napomáhá snaha nezpronevěřit se velkému vzoru Johna Barryho, patrná v hojném využití žesťů i podmanivých hybných motivů: Jeho kvalit však Arnold nedosahuje.

David Arnold: Die Another Day, Warner Music, 55:02 Howard Shore: Lord Of The Rings - The Two Towers, Warer Music, 72:18