Stejně dobře by šlo jejich písně označit za nostalgicky psychedelické a vzpomenout Stereolab, ale i to by bylo zužující.

OTK nepodléhají stylům, oni si z nich berou pouze podnětné prvky, které mohou obohatit jejich vlastní osobitý svět. A tak vytvoří nejen hlukovou stěnu, ale kytarový sound klidně ozvláštní trubkou, basklarinetem či španělskými dudami, ale třeba i scratchingem. Svým přístupem navazují na to nejlepší z odkazu alternativní scény, aniž by sklouzli do nestravitelné výlučnosti. Základem jejich písní jsou silné melodie, za jaké by se nemuseli stydět ani Tata Bojs.

Nezvyklou náladu podtrhávají texty se zcela osobitou poetikou plné nečekaných zvratů: "Z pohledu šneka jen se dívám / jak ten čas kolem rychle letí / obloha bliká svět se kývá / a lezu po něčem, co se lepí," zpívá Ondřej Ježek ve Šnekovi, zatímco v Mezi prsty volí rychlou zkratku: "Potkali jsme se na divným světě / mám v ruce žábu a koště co mete / a srdce tepe a tepe a tepe."

OTK: Sona a kuva Silver Rocket / Minority Records 45:22