Článek
Být Ježibabou zní sice jako nelichotivý úděl, ovšem Ježibaba v Rusalce je krásná postava.
Jak to cítíte vy?
Je to nádherná postava, navíc po Feneně z Nabucca a Suzuki z Madame Butterfly je to první velká role pro můj hlasový obor, kterou ve Státní opeře zpívám. Myslím, že přichází v pravý čas. Velmi si této příležitosti vážím.
Jak se vám zpívá Ježibaba v inscenaci Státní opery?
Dvořákova sugestivní hudba inspiruje k velkému prožitku. I když jsem vstoupila do hotového představení, měla jsem čas roli s režisérem Zdeňkem Troškou a dirigenty Janem Chalupeckým a Františkem Drsem pěvecky i herecky připravit. Takže dobře.
Kdy vás v Praze uvidíme na scéně v roli Carmen?
Doufám, že na jaře. Carmen na rozdíl od Ježibaby zpívám od loňského roku v Košicích. Je to ale verze se zpívanými recitativy, zatímco ve Státní opeře jsou mluvené, takže se učím francouzsky. Ke Carmen cítím velkou lásku i pokoru a chci být na ni připravena co nejlépe.
Kromě opery se věnujete i jiným žánrům...
Čekají mě charitativní koncerty Lidi lidem 2005. Věnuju se jim už od studií. Každý zpěvák by měl splácet dluh za štěstí, že smí dělat to, co ho těší. Budu tam zpívat Carmen i písně z muzikálů. Nebráním se jiným žánrům, pokud je zazpívám a neuškodí hlasu. Řada cizích operních zpěváků nepokládá role ve špičkových muzikálech jako West Side Story či Cats za vybočení. Mám v sobě dravost a temperament, nové věci mě baví. V prosinci vystoupím na Žofíně s proslulým barytonistou Leo Nuccim, Marinou Vyskvorkinou a Lucií Bílou.
Máte s "mísením žánrů" zkušenost?
Na Koncertech hvězd v Bruselu i v Moskvě jsem zpívala se Štefanem Margitou, Marinou Vyskvorkinou, Karlem Gottem, Lucií Bílou a poznala jsem je jako milé, profesionální a otevřené lidi. I když svět opery je nádherný, bývá trochu uzavřený do sebe a to se mi nelíbí.
Co pro vás zpívání znamená?
Zpívání, ať už v opeře nebo v jiných žánrech, by mělo být pro radost. A to jak pro zpěváka na jevišti, tak pro diváky v hledišti.
Máte dost nabitý program. Jak nabíráte síly?
Ráda čtu. Mám v oblibě poezii, snad proto, že my umělci tak trochu lítáme v emocích, euforii nebo melancholii, to proto, že nosíme své city na scénu. Pravidelně sportuju, běhám, na jevišti je třeba fyzička a taky chci vypadat k světu. Pohyb dělá dobře i mému hlasu. Zpěváci se někdy zbytečně o sebe obávají. A když mám volný večer, chodím se dívat na kolegy. Pro radost i poučení.