Jako bonus autoři na desce nabídli i okleštěnou verzi "operek" s pouhým hudebním základem bez zpěvu. "Až se to děti naučí, mohou si to zazpívat samy," řekl Uhlíř. Práce na textu obou pohádek byla pro Svěráka "nebezpečným terénem". "Už je nesmírně krásně udělal František Hrubín a jít po něm do toho je drzé," vysvětlil. 

"Když jsme uvažovali, jak svá cédéčka pojmenovat, tak jeden z nás, a myslím, že jsem to byl já, přišel na geniální nápad, že by jejich názvy měly být složeny z textu naší nejznámější písničky Není nutno, aby bylo přímo veselo," řekl Svěrák. "Teď jsme se dostali k poslednímu výkřiku písně, a řada končí," konstatoval. Jeho spolupráce s Uhlířem ale bude pokračovat, i když ne tak intenzivně jako dosud. 

Zasáhli tři generace

Oba tvůrci společně vytvořili téměř čtyři stovky písní. Nejprve je psali pro profesionální zpěváky; jejich interprety byli například Jiří Schelinger, skupina Plavci (Rangers), Hana Ulrychová, Heidi Janků, Jitka Molavcová a Josef Laufer. "Pak jsme přišli na to, že nejlíp je zpíváme my," řekl Svěrák; tyto písničky prý nejlépe zní z úst neškolených zpěváků. "Náš rozsah je ubohý, tak tím dáváme posluchačům jistotu, že si to můžou zpívat sami," míní. 

Jejich písničky lidé dobře znají. Pocit zadostiučinění si oba tvůrci vychutnali počátkem listopadu na koncertě v zaplněné pražské Lucerně, kde Uhlíř oslavil své šedesátiny. "Měl jsem pocit, že jsme zažili večer, který může zažít málokterý interpret nebo tvůrce. Ty naše věci znali jak dědečkové a babičky, tak maminky a tatínkové i děti a vnoučata, protože my už jsme zasáhli asi tři generace," dodal Svěrák.