TAJEMNÝ LET je thriller, jehož většina se odehrává v letadle, kde se ženská hrdinka ocitne v nesnázích. Teď jste zřejmě zbystřili a díváte se do starších FFFILMŮ, abyste si ověřili, že jsem se opravdu spletl a opakuji se.

Ne, neopakuji se. TAJEMNÝ LET a NOČNÍ LET jsou dva různé filmy. O prvním jsem psal před pár týdny a označil jsem ho za příjemný svižný hitchcockovský thriller s malým rozpočtem a celkem neznámými hvězdami. NOČNÍ LET na to jde odjinud. Film je podstatně dražší a jsou v něm větší hvězdy v čele s Jodií Fosterovou. Ta hraje leteckou inženýrku, která se svou malou dcerou letí z Berlína do New Yorku, kde má být pohřben její manžel (ten spáchal nedávno sebevraždu a jeho rakev je v nákladovém prostoru letadla).

(Následují mírné spoilery, které jsou ale naplno odhaleny už v trailerech.) Hned po startu si Jodie na pár hodin zdřímne a když se probudí, její dcera nikde. Začne ji hledat a nenachází. Začne panikařit a zjišťuje, že si nikdo z posádky ani cestujících nepamatuje, že by její dcera někdy byla na palubě. A pak je kapitánovi letadla z berlínské márnice sděleno, že Jodiina dcera je už nějakou dobu mrtvá.

Jodie Fosterová je dobrá herečka a využívá svých hereckých schopností k tomu, aby zajímavě ztvárnila ženu, která je inteligentní a rozumná, ale zdráhá se uvěřit tomu, že má takové vážné psychické problémy a nějak "vytěsnila z hlavy" smrt vlastní dcery.

Málo známý německý režisér Robert Schwentke má celkem talent a dokázal dát úvodní části filmu slušnou atmosféru, která diváka udržuje v nejistotě. Už v úvodních scénách totiž vidíme, jak se scény z márnice prolínají se scénami, ve kterých je manžel hrdinky na živu a je nám jasné, že v Jodiině hlavě není všechno úplně v pořádku.

Jodie tudíž střídavě hysterčí a smiřuje se s faktem, že je na hlavu, a divák čeká, co se z toho tedy vyklube. Bohužel, dočká se něčeho, čeho by se asi dočkat nechtěl...

Někdy okolo dvou třetin filmu je nám odhaleno, jak to s tou dcerou vlastně je. Přitom je divákovi od začátku jasné, že možných řešení zase není tolik. Vpodstatě všechny možné varianty jsou: A) Jodie je magor a má halucinace. B) Jodie není magor a všichni kolem ní na ni hrají podivnou hru. C) Jodie není magor a za vším stojí mimozemšťani (viz dost podobní ZLODĚJI PAMĚTI), prokletí Voodoo, experimenty s implantováním paměti apod...

Až do onoho klíčového bodu ve dvou třetinách filmu nás režisér udržuje v napětí a skutečně netušíme, jestli se díváme na psychodrama, krimi thriller nebo sci-fi (pár záběrů superletadla vypadá dost impozantně). Pak je bohužel odhaleno, jak to s tou dcerou vlastně doopravdy je a já (a nejen já) jsem se cítil strašlivě podveden.

"Skutečná" pointa totiž v průběhu filmu napadne snad každého, ale každý ji hned zamítne s tím, že "to by přece bylo z mnoha důvodů nepravděpodobné a nelogické". A ono to také naprosto nelogické a nepravděpodobné je - ovšem přesto ji scenáristé použili a tím dosáhli současně dvou věcí: Jednak všechny aspoň trochu myslící diváky diváky naštvali a za druhé zcela zničili atmosféru, kterou do té chvíle film měl.

Výsledkem je natolik nepříjemné "procitnutí", že zbytek filmu vzbuzuje již pouze pohrdání a osudy postav nás naprosto přestanou zajímat. Docela by mě zajímalo, jestli takto debilní scénář opravdu někdo schválil, nebo šlo o dodatečné úpravy, protože původní (lepší?) scénář byl shledán příliš málo hollywoodským. Ať tak nebo tak, TAJEMNÝ LET je bohužel jedním z těch filmů, u kterých poslední třetina dělá z celkem zajímavé podívané totální blbost...

Nový film Jana Švankmajera ŠÍLENÍ je také téměř totální blbost. I když pochopitelně ve zcela jiném (a nikoliv tak negativním) smyslu.

Tiskový materiály tvrdí, že film je volně inspirován dílem markýze De Sade a povídkami E.A.Poea "Zaživa pohřben" a "Šílený psychiatr" (což není pravda, protože takovou povídku Poe nikdy nenapsal a správný název je "Metoda doktora Téra a profesora Péra"). Švankmajer se na počátku filmu objeví na plátně a tvrdí, že (parafrázuji) "v tomto mém filmu o nic nejde, je to jenom normální horor".

Švankmajer lže. Není to horor. Strašidelného není ve filmu vůbec nic. Tedy - já vydržím ledacos a možná snesu strašidelnější scény, než průměrný divák. Ale vrcholem strašidelnosti v ŠÍLENÝCH jsou scény, kdy je někdo chytán do svěrací kazajky. Výsledek je rozhodně méně strašidelný, než DEVÁTÉ SRDCE nebo MORGIANA (například). Švankmajer není takový amatér, aby to nevěděl, a tudíž je jeho úvodní prohlášení asi jen sofistikovaným vtipem, maskujícím fakt, že se Švankmajer chtěl "vyjádřit k palčivým problémům dnešní šílené doby", jak se to hezky říká, ale přitom nechtěl, aby ho mohl někdo kritizovat za to, že se mu to nepovedlo.

Celý děj filmu je překvapivě detailně popsán na oficiálních stránkách. Pokud vás zajímá, přečtěte si ho tam. Jsou tam pochopitelně spoilery, ale na druhou stranu vám tento text pomůže v kině pochopit, "co tím chtěl autor vlastně říci". Hlavní hrdina Berlot (Pavel Liška) má psychické problémy, které se ještě prohloubí, když se ocitne na zámku šíleného satanistického Markýze (Jan Tříska) a posléze v blázinci. Je jasné, že film nemá být chápán jako příběh v klasickém slova smyslu, ale že jde o podobenství. Bylo by to celkem jasné, i kdyby se v něm neobjevil autobus, trpaslík a animované vsuvky s masem.

Odbočka k animovaným vsuvkám: Švankmajer se proslavil svými animovanými počiny, ale ŠÍLENÍ jsou klasický hraný film, který obsahuje několik málo minut animovaných sekvencí. Ty jsou si navzájem dost podobné a vesměs zobrazují kusy zvířecího masa, které někam lezou a něco provádějí. (Nasnadě je například alegorie "V dnešní době je ignorována duše, lidé jsou jenom kusy masa.") A je nesporné, že WALLACE A GROMIT jsou animováni podstatně lépe než Švankmajerovo maso.

ŠÍLENÍ jsou totiž "film z minulosti". Obávám se, že Švankmajer se moc nedívá na současné světové filmy (natož na MTV) a snaží se být "odvážný", "provokující" a "avantgardní" aniž by tušil, co se natočilo v posledních dvaceti letech. Výsledek je tudíž místy retro (což může být příjemné a připomenout např. staré horory, i když - jak už jsem psal - tohle horor není) a místy nudný. I kdybych přikládal knihám markýze De Sade nějaký hlubší význam, stejně bych neměl zapotřebí dívat se na film, kde z nich někdo a deklamuje dlouhé odstavce.

ŠÍLENÍ patří k těm filmům, o kterých má divák přemýšlet a nějak si je interpretovat (i když někteří do kina půjdou jistě jen kvůli tomu, aby uviděli ňadro Ani Geislerové, nemluvě o Satanistech, kteří si jistě nenechají ujít hřebíky v ježíšově velkém penisu). Je tudíž ošemetné prostě o něm napsat, že není dobrý. Takže to napíšu trochu jinak: Věcí, o kterých se dalo přemýšlet, bylo v ŠÍLENÝCH málo a dost se opakovaly.

A přes klíčová slova "retro" a "horor" se nenásilně dostáváme k poslední premiéře tohoto týdne, nesoucí název ZEMĚ MRTVÝCH.

Napsal a režíroval ji George Romero, který toho pro horory udělal ještě více, než Švankmajer pro úchylnou animaci. Romero totiž v roce 1968 vymyslel filmové zombie v té podobě, v jaké je dnes známe (šlo o film NIGHT OF THE LIVING DEAD).

Od té doby natočil několik pokračování svého legendárního (laciného, černobílého) filmu, která se našim kinům vyhnula (viděli jsme pouze jejich různé odvary, případně remaky - viz. ZEMĚ MRTVÝCH). Není divu, protože poslední zombie film Romero režíroval před dvaceti lety.

A letos se tento pětašedesátiletý klasik vrátil k žánru a dopadlo to trochu podobně jako se ŠÍLENÝMI a Švankmajerem.

ZEMĚ MRTVÝCH má celkem originální námět spočívající v tom, že už na počátku filmu je zombie nákaza v plném proudu (zřejmě už nějaký ten měsíc) a existuje celkem jasně definovaný status quo: Město je obehnáno dráty pod napětím, takže se zombie nedostanou dovnitř. Obyvatelé města jsou tudíž chráněni a za to musejí pracovat pro "vládnoucí třídu", která žije v luxusním mrakodrapu, což jí "normální" lidé závidí. Je to opravdu zajímavý nápad, poskytující jednak různé možnosti k inteligentní satiře a jednak k natočení hodně dlouhého televizního seriálu, rozebírajícího různé aspekty tohoto stavu.

Bohužel, mnoho detailů o fungování této post-apokalyptické společnosti se nedozvíme (ale některé jsou zajímavé a chytře vtipné). Místo toho je nám předkládána zápletka o krádeži jakéhosi obrněného superauta a o tom, jak je nebojácný (a nesympatický) hlavní hrdina má získat zpět a přitom konat náhodné dobro.

Podzápletka spočívá v tom, že v tutéž dobu začnou někteří zombiové projevovat evidentní stopy inteligence, začnou organizovat ostatní zombie a vést je do nového útoku na město. I to je zajímavé a vtipné, ale opět je to odsouváno do ústraní kvůli nezajímavému únosu auta.

Kromě toho, že scénář nemoudře klade důraz na to nejméně zajímavé, je tu další "problém", nebo možná "libůstka": Romero svůj film natočil jako kdyby se psal rok 1985! V tomto případě se to ovšem na výsledku nepodepsalo tak negativně jako u ŠÍLENÝCH. Pokud jste ochotni se smířit s tím, že střih je pomalý, digitálních triků je málo, a většina scén je vlastně variacemi mnoho desetiletí staré podobné scény, tak vás čeká téměř dojemný retro-zážitek. K tomu si přidejte ještě občasné cool hlášky a velmi zábavného Dennise Hoppera, který hraje nejvyššího šéfa mrakodrapu roztomile civilně. (Např. čumí zamyšleně do blba, podrbe se v nose a řekne "No jo, zombie. Z těch mám nahnáno.") Na rozdíl od ŠÍLENÝCH připouštím možnost, že se Romero na MTV dívá a natočil to celé takhle schválně.

Některé novější "videoklipové" zombie filmy se mi dost líbily: 28 DNÍ POTÉ nebo ÚSVIT MRTVÝCH. ZEMĚ MRTVÝCH se mi líbila taky, ale spíš jako studijní materiál a vzpomínka na staré časy, než jako současný horor.

Ve zkratce

Při teroristickém útoku shodou okolností zahynul Moustapha Akkad, producent hororu HALLOWEEN.

Pokud máte zbytečných 900 000 dolarů (plus peníze na letenky a luxusní ubytování), můžete si na vánoční svátky pozvat domů Russela Crowea a nechat se jím bavit!

BEZ KOMENTÁŘE: V Hollywoodu někdo došel k názoru, že je opravdu dobrý nápad natočit remake ROBOCOPa.

Zatímco NOČNÍ HLÍDKA se v našich kinech objevila teprve nedávno, na serveru s cool názvem "Kino Govno" jsou už k vidění tři trailery na DENNÍ HLÍDKU.

A na závěr: Žaloba pro dnešní den.