Prostor se našel i pro solitéry, osobnosti, které se buď spojily s více soubory, nebo samy nesly pochodeň 60. let i následujícími posmutnělými 70. a 80. léty. Za všechny připomínám aspoň Ivana Vyskočila.

Pomník Suchému a Semaforu

Jedním ze zajímavých přesahů bude i první inscenační pomník žijícím klasikům, jakési synovské hodnocení doby. Z Hradce Králové přijede totiž jako protiváha slavné Dobře placené procházky - tu představí v Žižkovském divadle "včerejší" studenti pražské konzervatoře - Špatně placená procházka. Jedná se o hold Semaforu režiséra Radka Balaše a Klicperova Divadla desetiletí. Už dnes si zatrhněme v kalendáři 19. květen, Švandovo divadlo. Právě tam se pražská premiéra Suchého, Morávkovy, Šlitrovy, Havlíkovy a Horákovy Procházky uskuteční.

Výjimečná událost připomene výjimečnou dobu

Troufám si předznamenat, že v Ypsilonce, ve Švandově divadle, v Ungeltu, v divadlech Ponec, Na zábradlí, Minor, Kalich, ABC, v Radaru, Žižkovském divadle, v Divadle na Vinohradech, v Městské knihovně, v Kolowratu ND, v Činoherním klubu i na dalších místech se stáváme svědky kulturní události. Dýchne-li na nás aspoň kousek atmosféry té doby, bude nám - třeba aspoň na chvíli - zase pospolitě. Šedesátá léta totiž byla výjimečná.

Spisovatel Josef Škvorecký o tom napsal pořadatelům v úvaze o daném desetiletí a o malém divadle v něm, a o přesazích v literatuře, filmu, výtvarném umění a o svobodné, pospolité atmosféře: "V české kultuře byla ta doba krásná věc, radost na věky,"

"Jsem rád, že jsem těmi léty prošel," vzpomíná i jeden z garantů festivalu, ministr kultury Pavel Dostál, sám tehdy začínající aktér olomoucké odnože malých scén.