Článek
Než stačí v dialogu pokračovat, režisérka zavelí tak jako předtím už mnohokrát: "Stop! Zase to bylo špatně!"
"Tahle klapka je začarovaná, jinak jsme s natáčením v předstihu, jde to obdivuhodně dobře," šeptá mi producentka Kateřina Černá a odklízíme se od epicentra režisérčiny nespokojenosti.
"Jen do mě, Věro, pořádně mi vynadej, jsou tu novináři, ať mají co psát," zaslechnu ještě Polívkův hlas a pak už jen čekám na pauzu.
Hezké chvilky bez záruky jsou "komedie o tom, jak si nelze dělat iluze", jejich hlavní hrdinkou je psycholožka, jíž se do řešení životních situací klientů zaplétá i její vlastní příběh. "Šlo nám o to, zdokumentovat tuto dobu a její traumata. Chtělo se mi všimnout si důležitých věcí i žabomyších válek v lidských vztazích," říká o filmu Chytilová, která na scénáři spolupracovala s psycholožkou Kateřinou Irmanovovou.
Psychologie i herecká alchymie
Záběr je hotov, takže je čas zeptat se Bolka Polívky, co je to za muže, osloveného nedopatřením pane Polívko. "Čert se v tom vyznej - hraju někoho, kdo je mi podobný, takže bych mohl hrát víceméně sebe, ale přitom je to milionář, znuděný svým bohatstvím až k depresím, což já rozhodně nejsem. To už není herecká chemie, ale alchymie," směje se a ke způsobu své dlouholeté spolupráce s Chytilovou dodává: "Vždycky se snažím být užitečný, ale nesnažím se do toho kecat, nechci to se svou užitečností přehánět."
A co říká tomu, že se proslulého temperamentu Věry Chytilové mnozí bojí? "To se mě netýká, to je jako by se někdo na zlaté svatbě bál manželky. My máme opravdu přátelský, kolegiální vztah. Ale někdy si při práci představuji, jako by Věra byla v porodnici na sále, já s chlapama v hospodě, ona si myslí, že se narodí holčička, já zase, že chlapeček a narodí se dvojčata."
Prostředí psychologické poradny Polívka nezná, mohl by prý pracovat spíš v rozvodové. "Ale možná je škoda, že když je člověk mladý a má problémy, nejde se do takové instituce poradit, většinou se radí spíš s kamarády a nejhorší je, když se radí s novou přítelkyní."
Pro Janu Janěkovou je její role mimořádně přitažlivá. "Mám psychologii jako hobby, už patnáct let působím jako pedagog, a to má hodně společného. Ale jaká je moje postava, zjišťuji vlastně až během natáčení. Jsem sama zvědavá na výsledek, kam to celé dojde," říká Janěková a k práci s režisérkou, která herce důsledně vede k naplnění své vize, dodává: "Je to zajímavé, nikdy jsem takový způsob práce nezažila."
Natáčení se znovu rozbíhá, ještě chvíli fascinovaně pozoruji Věru Chytilovou při práci a v hlavě mi znějí slova Bolka Polívky: "Věra dostává ceny, ale nedostává peníze na filmy. Uvědomil jsem si to, když dostala v Karlových Varech Cenu za dlouholetý přínos světovému filmu a krátce na to jsme točili Vyhnání z ráje v mírně řečeno famáckých, tedy studentských podmínkách. Takže jen doufám, že to není její poslední film."