Villazón je ve svých 33 letech uchazečem o místo světové tenorové jedničky - společně s dalšími jihoamerickými kolegy (Vargas, Flóres, Álvarez, Cura, Alagna). "Asi na té tequile přece jenom něco je," směje se sympatický černovlasý mladík pocházející z Mexico City, jehož Rudolf ve Verdiho Traviatě letos nadchl Salcburk i Mnichov.

Majitel sametového hlasu nepochází z hudební rodiny. Jeho otec ale pracoval ve firmě Sony a nosil domů desítky nových desek. "V osmi letech jsem je objevil a začal poslouchat, nejdříve lehčí repertoár a asi po čtyřech letech jsem přidal i operu a úplně mě učarovala," vzpomíná Villazón. Rolando vystudoval uměleckou školu a i přes jedno životní odbočení, kdy chtěl být mnichem, se soustředil na studium zpěvu.

"Tehdy mi moc pomohla moje žena Lucie," tvrdí Villazón. "Jako psycholožka pracovala od rána do večera, aby nás finančně udržela a já mohl studovat." Po dalších studiích v San Francisku a Pittsburghu vyhrál cenu v Puerto Ricu v soutěži Operalia Plácida Dominga, svého vzoru.

Ronaldo se s manželkou přestěhovali do Paříže, kde nyní s dvěma malými dětmi žijí. Villazón hostuje na předních světových operních scénách, natočil dvě alba a je označován kritikou jako největší objev posledních let.

V Praze byl v roce 1999. "Ani českou hudbu moc neovládám, ale viděl jsem v Paříži inscenaci Julietty Bohuslava Martinů a zaujala mne role Michela," tvrdí Villazón.