Debutoval básnickou sbírkou Vražda v hotelu Intercontinental (1989). Následoval soubor povídek Návrat starého varana (1991), román Druhé město (1993), dvě novely ve svazku Tyrkysový orel (1997) a fiktivní cestopis Zlatý věk (2001). Souběžně publikoval svazky esteticko-filozofických studií Znak a bytí (1994), Tiché labyrinty (1996), Tajemství knihy (1997), Sny gramatik, záře písmen (2003), Světelný prales (2003). Loni vydal román Prázdné ulice, jehož hrdinou je spisovatel v tvůrčí krizi provokovaný dvojitým trojzubcem, který provází jeho hledání zmizelé dívky.

 Jak prožíváte tak úspěšný rok?

Jsem rozpačitý, když mám odpovídat na otázky, jak se cítím po udělení ceny. Mám z ceny pochopitelně velkou radost, ale s mým psaním, s mým hodnocením toho, co jsem napsal, se spokojeností s napsaným nebo s pochybami o jeho hodnotě a smyslu, nemůže mít žádná cena vůbec nic společného.

Radost z ceny sídlí v úplně jiné části mozku než psaní a obě části spolu nijak nekomunikují. Ta část mozku, která se zabývá psaním, má tolik vlastních problémů, že se nemůže zabývat ještě něčím tak vnějším, jako jsou ceny, a nemůže se tím nechat nijak ovlivnit.

Získat takovou cenu s legendou divadla i poezie Jiřím Suchým je ale další mimořádné ocenění.

Mám opravdu radost, že to bylo zrovna s Jiřím Suchým. Mám Suchého rád za to, že měl odvahu ve sféře poezie, ve které se donekonečna opakovalo pět klišé o šťastné nebo nešťastné lásce, najednou přijít s takovými úžasnými tématy, jako je úplný výčet krámů, které si jakýsi umanutý sběratel ukládá do krabice, anebo popis sádrových trpaslíků na strýcově zahradě.

Suchý přinesl imaginaci, humor a jemnou ironii do oblasti, kde vládla, a myslím, že dosud vládne, tupost a sentimentální kýč. Vzpomínám si, že písničky Suchého a Šlitra hodně projasnily atmosféru mého dětství. A taky si myslím, že by se daly najít některé společné prameny Suchého poezie a toho, co píšu já.

V románu Prázdné ulice váš spisovatel hledající zmizelou dívku často nachází jen kousky příběhů spojených s dalším tajemstvím. Je to skrytá symbolika vašeho pohledu na svět?

Je to jen zvýraznění způsobu, jakým všichni prožíváme svět. Všichni se setkáváme jen s delšími nebo kratšími útržky příběhů, jejichž zbytek se skrývá ve tmě a ohlašuje se jen stopami, náznaky, které nás dráždí a které se snažíme domýšlet. Dokonce ani náš vlastní příběh není celý - nejen že dosud chybí jeho dokončení, tedy celá budoucnost, ale vinou naší špatné paměti jsou v něm prázdná místa i v minulosti.

Kritika vás vidí jako racionalistu stojícího v opozici vůči povrchnosti. Zvlášť v esteticko-filozofických knihách problematizujete tradiční pojetí reality, řádu a chaosu. Jako nástroj poznání pak užíváte imaginaci. Souhlasíte s touto charakteristikou?

Psaní prózy i teoretické přemýšlení o světě vychází ze stejného zážitku - z nesamozřejmosti skutečnosti. Když se pozorně podíváme na ty nejběžnější úkony, které děláme, na ty nejjednodušší věci, se kterými se setkáváme, zjistíme, že jsou vytvořeny nesmírně složitou konstrukcí. Jak literatura, tak filosofie jsou průzkumnou výpravou do neznámé země každodenní zkušenosti. Rozdíl je jen v tom, že spisovatel píše o této zemi cestopis a filosof etnografickou studii.