Na pražském festivalu jste četl již před deseti lety - na jeho prvním ročníku. Jaký máte vztah k Praze?

Poprvé jsem zde byl asi před čtyřiceti lety. Tehdy jsem točil v Německu svůj vůbec první film s režisérem Haro Senftem. Byl to Čech, který žil v Mnichově. Během natáčení jsem tehdy tři týdny v Praze bydlel. Proto jsem se teď hned po příjezdu byl podívat, jestli ještě existuje hotel Alcron.

Podruhé jsem byl v Praze, když jsme s Burtem Lancasterem natáčeli čtyřdílný film o zapletení chemické továrny IG Farben do druhé světové války. A naposledy jsem tu byl před čtyřmi lety, kdy se tu natáčel film o Martinu Lutherovi.

V Česku vás proslavil film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem. Stal se z něj kult. Čím to podle vás je?

Souvisí to určitě s nádherným Wendersovým příběhem. A pak tu máme také věčné téma andělů strážných. Jednoho z nich jsem hrál. Vzápětí poté, co šel film v Německu do kin, se mi stala zvláštní věc. V parku u berlínského zámku Charlottenburg si přede mnou klekla jedna paní a oslovila mě jako strážného anděla Damiela.

Byl jsem z toho na rozpacích a řekl jsem jí, ať vstane a jestli nechce třeba autogram. A pak se něco podobného opakovalo i v letadle. Nic se nám nemůže stát, na palubě je s námi anděl strážný, ukazoval na mě někdo.

Jaký je rozdíl mezi hraním v divadle, ve filmu a čtením?

Čtení dělám pravidelně a rád. Autory si vždy vybírám sám. Není to samozřejmě divadlo, ale jde také o druh vyprávění příběhů. Film je nakonec také vyprávění příběhů. Při čtení je ale vše velmi zúžené na řeč, což není jednoduché, když posluchači nejsou rodilými mluvčími. Když jsem jednou v Lisabonu četl Goetha, všichni šustili papíry s překladem. Málem jsem z toho spadl ze židle.

Co vás přesvědčilo, abyste přijal roli Adolfa Hitlera ve filmu Pád Třetí říše?

Takovou roli vám nenabídnou každý den.

Rozhodl jste se hned?

Když mi zavolali z produkce, řekl jsem jim, že nevím, že k tomu teď nemohu nic říct. Poslali mi balíček se scénářem a filmem Der letzte Akt režiséra G. W. Pabsta z roku 1956. Je to takřka stejný příběh jako Pád Třetí říše. Když jsem se na film podíval, pochopil jsem, že to jde, že je možné hrát Hitlera. Morální pochyby jsem musel odsunout stranou a tři měsíce jsem si pak o Hitlerovi hodně četl.

Co vás na příběhu Adolfa Hitlera zaujalo - je-li to možné vůbec tak říct?

Jeho vzestup - a to říkám zcela vědomě - je fascinující. Interakce mezi ním, národem a stranou je velmi zajímavá. A scénář nebyl v žádném případě pokusem převyprávět dějiny jinak nebo snad omlouvat činy Němců. Film vnímám jako rekonstrukci, se kterou neonacisté mnoho nenadělají. Jistě, bylo tu riziko, ale já jsem byl jistý - jednak esteticky, protože jsem věděl, že to je možné zahrát, jednak politicky, protože scénář byl v pořádku.

Neměl jste při natáčení nikdy pocit, že už to dál nejde, že to nedokážete?

Ne. Bylo mi jasné, že když řeknu ano, tak to platí až do hořkého konce. V Německu se v poslední době diskutuje o tom, že se z mnohých Němců nakonec také staly oběti druhé světové války. Günter Grass toto téma otevírá například v novele Jako rak. Myslím si, že Němci nakládají se svými dějinami dobře.

Jako Švýcar to snad mohu říct. Přišli na to, že také mezi obyvatelstvem byly oběti. Byla to válka, kterou zosnovali Němci. A ve válce umírali i lidé, kteří s nacisty neměli nic společného.

V Rumunsku nyní natáčíte film Youth Without Youth s režisérem Francisem Fordem Coppolou, autorem Apokalypsy. Bude to dobrý film?

To dopředu nikdy nevíte a to je také na filmu skvělé. Nevíte to dokonce ani tehdy, když máte velké předpoklady, aby tomu tak bylo - dobrý scénář a plno hvězd. Ale natáčení běží dobře a jsem obklopen skvělými lidmi. Coppola je úžasný režisér. A můj partner Tim Roth je skvělý herec a výborný člověk.

Jdete z role do role. Co vás tak žene kupředu?

Miluji svou práci. Nestává se tak často, že zavolá Coppola a vám se pak ještě líbí scénář. Byl bych blázen, kdybych řekl, že to dělat nebudu, protože jsem unavený. Když vám něco takového nabídnou, musíte to prostě vzít. A navíc nejsem unavený.

Přesto: žádná pauza na obzoru?

Ale ano. Stres tu ještě chvíli bude, vydrží asi tak do léta. Pak ale zatáhnu za brzdu, žádný strach.