Zuzana Smatanová se narodila v roce 1984. Vydává již své druhé album - velmi intimní jak po stránce hudební, tak textové.

Není to na tak mladou slečnu příliš složité?

Vlastní písničky skládám už od patnácti let a kytara se ke mně dostala přes otce, který byl muzikant a učil mě na ni hrát. Skládání pro mě začalo být takovou psychohygienou. Psala jsem o tom, co cítím, o svých zážitcích, postojích. Chtěla jsem se o to podělit.

Svet mi stúpil na nohu je vaše druhé album. Proměnila jste se jako skladatelka?

Na desce je více slovenských textů. Chtěla jsem se přiblížit posluchačům, dát jim možnost mi víc porozumět a poznat mě. V tomto ohledu je deska velmi osobní. Když se podívám na své starší písničky, zjišťuji, že téma někdy převýšilo obsah a pravdu. Některým textům dnes ani pořádně nerozumím, nevím, o čem jsou. Posluchači mají možnost porovnání. Na novince je písnička Nech sa deje, čo sa má. Tu jsem napsala, když mi bylo sedmnáct. Ostatní jsou nové.

Bojíte se stárnutí?

Nebojím. Nabírám nové zkušenosti a to se odrazí i v mé tvorbě.

Která písnička na albu je pro vás nejosobnější?

Například The Silence Of My House. Je z období, kdy jsem odešla z domu v Žilině, přestěhovala jsem se do Bratislavy a tam jsem zjistila, že se mi stýská. Do všech textů dávám kousek svého životního období.

Na začátku listopadu vyrazíte na společné české turné se skupinou Chinaski. Co zdejším divákům nabídnete?

Věřím, že je chytím na hudbu, protože je jiná, než jakou dělají Chinaski.