Článek
Dost z nich vlastním, protože člověk nikdy neví, kdy bude nucen sousedovi uřknout krávu, vyrobit si z olova staré autobaterie, pár deka zlata nebo prodiskutovat s temnými silami, zda současný svět není jedno velké simulakrum.
Některé texty jsou dnes již jen úsměvné, třeba spisek Dr. Otakara T. Kunstovného O Elberfeldských koních (O koních, kteří počítali a mluvili), ale ve většině případů jde minimálně o dobrodružné čtení. V roce 1922 vyšla jako 35. svazek práce Hašiš, látky psychické a magické rostliny, autorem je Ernest Bosc de Véze (překlad J. Helm; knihu nedávno oprášilo patafyzické nakladatelství Clinamen). V původním českém doslovu, jehož pachatelem je nakladatel, stojí za přečtení: Národ náš a Slované vůbec jsou příliš zdravá rasa, lnoucí, dle svědectví již starých spisovatelů, k přírodě a přirozenému životu. Jest na našich současnících, aby toto přirozené zdraví a lásku k přirozeným věcem si uchovali, aby radost ze života a rasovou sílu nemuseli doplňovati po způsobu degenerovaného Východu i Západu umělými zhoubnými prostředky. Ostatně zdravotnické zákony naší republiky a "Mezinárodní opiová konvence" (Sbírka zákonů a nařízení č. 159, částka 52) jsou dostatečnou ochranou zdraví národa českého před hrozným morem vzniknuvším ze zneužívání narkotik a stupefaktiv. K tomu se dá říci snad jediné - bývali Čechové statní jonáci. A také statní oportunisté. Samozřejmě že teď je na místě moje prolegomena k otázce hulení a měkkých drog vůbec.
Bod první. Aby se nějaká droga stala takzvaně kulturní (tabák, alkohol), trvá to delší dobu a hlavně Moc (stát) se musí ujistit o její ekonomické vy/zneužitelnosti (daně). Obávám se, že marihuana to už nestihne, protože do 30 až 50 let budou drogy nahrazeny čipem v mozku (výsledkem bude vysmátost levná, efektivní, řízená, celoplošná a hlavně pod kontrolou, komu se to smějeme).
Bod druhý. Chcete opravdu dále setrvávat v bludu, že si praotec Čech vybral ke státotvotnému projevu Říp, aniž by předtím požil několik lysohlávek nebo si nelokl vývaru z námele a durmanu? Nebo něčeho podobného, co si přitáhla ta jeho banda sušené z východních stepí? Byli jste na Řípu?
Víc k tomu nemám.
O návykových látkách existuje nepřeberné množství internetových adres (pro i proti), ale nebudu jim zde dělat reklamu. Když jsem se seznámil před lety s básníkem Shockem, vydával se za praktikujícího huliče (od r. 1997 vydává v samizdatovém nakladatelství THC Review knížky "cannabisové crazypoezie"; zatím jich vyšlo cca 30). Několikrát jsme v pohostinských zařízeních vedli travní debatu, já samozřejmě hájil tezi, aby si přirozené zdraví a lásku k přirozeným věcem uchoval. Teď autor na své jednoduché, příjemně zpracované prezentaci nabízí nejen ukázky literární, ale i výtvarné (koláže), hudební (můžete si mj. poslechnout 29 pecek antihudebního dua Ironickej mozek) a filmové (spolupráce s režisérem Vladimírem Frančem). Že by na tom hulení něco bylo?