S jasným cílem. Měla ukázat, že holčiny vyrostly, nejsou už tak upištěné a prvoplánově praštěné, naopak si pozici popových hvězd zaslouží i po stránce umělecké.

Výsledek je překvapivý: stalo se. T.A.T.U. se vyhecovaly k tak skvělému výkonu, že místy zůstává rozum stát. Naštěstí funguje i nerozum, pročež je novinka v podstatě pochopitelná.

Cesta děvčat, která se obklopila velmi zdatnými a zkušenými spolupracovníky, byla úniková. Jako by se záměrně zbavovala jakýchkoli pokušení vytvořit cosi laciného, v duchu debutového alba. Naopak si nechala napsat skladby, které jsou pozoruhodně vystavěné, bez výjimky mají silné vnitřní pnutí a ona si v nich dosyta "zazpívala", neboť na to prostě mají. Zvláště Perfect Enemy je v tomto ohledu vysloveně dráždivá.

Šolich s účastí Stinga coby baskytaristy v písni Friends Or Foe byl zbytečný. Kdyby hrál na nástroj samotný dalajláma, jeho přítomnost by nic nenadělala s ostudou nezpěvaček a neprofesionálek. Bylo to stejně na nich.

Na desce Dangerous And Moving spojily T.A.T.U. pop se syrovým elektronickým přístupem skupiny Prodigy. Pravda, někdy z ní syntetika vysloveně ční, jenže jejich vokální výraz a bohorovnost, s jakou mají své party pod kontrolou, udělaly i z nejstudenějšího hudebního doprovodu lávu z rozvášněné sopky.

T.A.T.U.: Dangerous And Moving

Universal Music, 46:55