V průběhu trilogie se čtenář vydá ze Sudet na pražské Hlavní nádraží a zpět a díky tomu nahlédne do historie lidí i železniční dopravy. Pečlivě ověřená data se tu mísí s volnou fikcí a nám se otevře syrové okno, které bez příkras sleduje bouřlivé dějiny česko-německého soužití, komunismus i dnešní reálie země, v níž Češi žijí.

Třetí díl se od svých předchůdců v mnohém liší, především však rychlostí vyprávění. Už nebuduje atmosféru pomocí střípků historie a uzavřených scén navozujících náladu obyčejných chvil života lidského, místo toho nás čeká finiš, v němž se za pouhých 24 hodin spojí osudy postav na pozadí moravských povodní z léta 1997.

Dějová linie se dere vpřed stejně rychle jako rozbouřené toky, které zaplavují Zlaté hory, a úspěšně se jí daří vtáhnout čtenáře a připravit odpovídající vyvrcholení série. Samozřejmě nečekejme akční thriller nebo detektivku drsné školy, i když detektivní motivy a zločin jsou zde také přítomny.

Nebel není hrdina, který mění svět kolem sebe, je vypravěč a komentátor, a tak se celý příběh uzavře bez jeho aktivní pomoci. Toto řešení je však zcela přirozené, mnohé věci se v životě také často vyřeší jaksi samy od sebe. To, že se na všem budou zlehka podílet i oblíbené nadpřirozené motivy tvůrců, je samozřejmostí.

Poslední díl je tedy stejně obyčejný tím, co vypráví, jako celá trilogie, opět sází na detail a dobře postavené texty, ale přidává rychlost a tempo a hladce spěje k závěru. Na tom se podstatně podílí i kresba, díky své strohosti snadno čitelná a tentokrát ještě více stavící na kontrastech a masivních plochách černé a bílé. Obrazy, které nám tak nabízí, tím získávají na monumentalitě, která podstatně posiluje atmosféru horečnatého děje a deštivé temnoty zahalující závěrečné scény.

V minulém dílu mnohdy dosti matoucí řazení textových bublin se tentokrát již naštěstí nekoná, zůstává pouze občasná stejnost tváří a také příběhotvorné prostředky jsou někdy svou příliš lehkou provázaností na hranici srozumitelnosti. Pokud si však přečtete předsádku nebo rozumíte polsky a rusky, pochopíte již napoprvé. A závěrem? Nebel patří všem milovníkům železnice, atmosféry, chytrých textů, hutné kresby, historie, o které se nemluví, a zvláštních, ale přitom tak běžných osudů a náhod kolem nás.

Jaroslav Rudiš, Jaromír 99: Alois Nebel - Zlaté hory Labyrint, Praha 2005