Potvrdil to i na několika prázdninových koncertech, rovněž pak tím, jak tvrdošíjně trval na další spolupráci se svou tancovačkovou formací Frenzy. Je mu osmadvacet, o kujnosti si nechme zdát.

Horváthovo první album Místo zázraků dopadlo podle vzorce "dobrý zpěvák - průměrná kapela - málo zábavy". Je chvályhodné, že nesáhl do písničkových bank a nepřidal k hotovým melodiím hlas, nýbrž přiložil ruku k dílu, a že profesionální spolupracovníci napsali skladby pro něj na míru.

Na kolekci je jen jedna coververze, písnička To chce klídek s mimořádně blbým textem Michaela Prostějovského. Háček je v tom, že zmínění spolupracovníci (Krejčoves, Urban, Balage, Milcová, Prostějovský i Hlas) nemají k interpretovi takový vztah, aby při práci pro něj sáhli na dno svých uměleckých sil.

Těžko mít baskytaristovi skupiny Frenzy Václavu Podroužkovi za zlé texty plné klišé a tancovačkových frází, když "zkušený" zbytek psal ty své stejně. Sám skladatel Horváth zase nemá takovou invenci, aby napsal skladby, které obstojí v silné konkurenci ostatních. Proto vzniklo v podstatě vyrovnané, zato průměrné album. Z celé té šlamastyky vychází vítězně Horváth. Tvrdil, že si bude dělat svou hudbu a dodržel to. Sympatický postoj je výraznější než fakt, že jeho deska je vlastně kulisová.

Vlasta Horváth: Místo zázraků, Sony BMG 2005