Když se ale někomu takhle elegantně, jako panu profesorovi, podaří strhnout zábrany, jež vytvářejí koridor, v tomto případě našeho euroatlantického pohledu, pak jsem slabý jako dítě: Základní problém v klasickém překladu do indoevropského jazyka z jazyka staré "psané" čínštiny je v tom, že v indoevropských jazycích neumíme nevyjádřit například rod, číslo, čas; jazyk vám prostě nedovolí něco takto neurčit.

Lidem zvyklým, že věci jsou gramaticky určité, se může jevit opačná vlastnost jako vágnost. Jenže tato -z našeho hlediska - nedourčenost je spíš druhem otevřenosti. Pořád se mluví o tom, jak se něco nedá vyjádřit, ale paradoxně těžší je něco nevyjádřit, neříci to, co autor originálu v originále neřekl, protože mu to jeho řeč umožnila neříci, a tak ponechat otevřenost otevřenou.

Něco podobného existuje při poslechu hudby, pro nás je zásadní melodie a těžko se smiřujeme s tím, že pro jiné kultury je podstatný rytmus, že by měl být primášem bubeník. Při té příležitosti mě také napadá historka, kterou občas vykládá Karel Schwarzenberg. Zajišťoval kdysi přípravu výstavy čínského uměleckého řemesla, a když byl vybírat exponáty na čínském velvyslanectví, tak tam bylo také pár kusů pro Čínu netypické keramiky. Pracovník kulturního odboru hledal v papírech, co to vlastně je, a zjistil, že jde o výrobky nějaké menšiny na jihu Číny: Těch je jen 10 miliónů, to nemá žádnou cenu.

Mnoho politologů, futurologů a ostatních šamanů se domnívá, že 21. století bude ve všech směrech čínské, že po asi 550 letech víceméně dobrovolné izolace (za její počátek označují moudré knihy císařský edikt z roku 1433, kdy bylo rozkázáno zničit lodě schopné plavby po oceánu a zakázáno stavět lodě námořní) se nejlidnatější země světa stane možná opravdu Říší středu, čili rozhodujícím mocenským centrem a nejdůležitějším ekonomickým hráčem. V tom případě by si všichni ti naši pružní pragmatici měli už pomalu zamlouvat termíny operací očních víček na klinikách plastické chirurgie.

www.vacilando.org

O moderní čínské literatuře toho moc nevíme, vloni u nás vyšlo asi 5, slovy pět překladů - a samá klasika. A co internet? Na velice košaté a bohaté internetové prezentaci Tomáše J. Fülöppa jsem nalezl aspoň Zpěvy staré a nové Číny v přebásnění Bohumila Mathesia. Z jejich třetí části je báseň Odpověď, jejímž autorem je Wang Wej: Má stará hlavo, / dnes už milujem / jen ticho samoty. / Ta srdce nezvichří, / ran balzám chladný. / Domova lesy, / cíli nejdražší! / Jde vítr z borovic, / mé stužky rozplétá / a odnáší. / Na horách měsíc, / loutna tiše zní. // Života moudrost? / Píseň rybáka / zpívaná z dálky / přes vod bezmezí. Že jsem to pěkně vybral, ty moje stará hlavo? Já se prostě neumím nevyjádřit.