"Já bych nahrával, ale neměl jsem s kým, a hlavně kde. Mladí lidé na gramofirmách si mysleli, že jsem ten pán, který občas napíše ze známosti něco pro Lucii. Jednou jsem si kamarádům na Sony Music/Bonton stěžoval, že tu nemám co dělat a že se vrátím do Ameriky, kde jsem do revoluce pobýval. Najednou věci dostaly spád," odkrývá Oskar Petr okolnosti, které předcházely vzniku nového alba Fabrica Atomica.

Tucet skladeb na něm prozrazuje, jak vyzrálou autorskou i vokální osobností Petr je. Nechal se inspirovat hudbou šedesátých a sedmdesátých let, ovšem pracoval s moderními zvukovými vymoženostmi. Dosáhl podmanivého uvolněného soundu, který patří na alba vyzrálých interpretů. Přestože si dopřál bohatý arzenál doprovodných nástrojů, je výsledný akusticko-elektronický zvuk kompaktní.

"Koketoval jsem s myšlenkou, že bych udělal elektronické album. Jenže pro mě byla celá ta elektronika vyřešena už v osmdesátých letech. Mnoho lidí kolem mě si přálo, abych udělal album folkové. To mi ale připadalo jako moc velký úskok, a tak jsem nakonec pospojoval všechny vlivy, které jsem prožil a které se samy nabízely," pokračuje Petr.

Díky módnímu stylovému křížení je Fabrica Atomica nesmírně vyspělá deska. Má v sobě zvláštní náboj světáctví, do něhož dobře zapadá i hostující hlas zpěváka Michala Kryštofa v písničce Jing Jang. Vůbec v něm nepřekážejí smyčcové aranže z druhé půlky alba ani podobnost závěrečné Rosemary právě s Medvídkem od Lucie.

Kromě toho je novinka Oskara Petra na hony vzdálena jakýmkoli komerčním kalkulům. Je totiž hudebně inteligentní, textově smysluplná a zároveň kouzelně jemná.

Oskar Petr: Fabrica Atomica, Sony Music/Bonton, 57:40