Vaca zkombinoval vlastní záběry současného Ústí nad Labem s historickými fotografiemi z let 1938-48, které zachycují jeho tehdejší obyvatele. Na vzniklých fotomontážích se prolínají s dnešními ulicemi tváře dětí, žen, vojáků, Čechů i Němců, kteří jimi mohli procházet a patrně i procházeli před více než padesáti, šedesáti lety.

Ze stěn shlížejí anonymní tváře i nacistický velitel města a příslušník SS. "Minulost vždy ovlivňuje i dnešní atmosféru místa," míní autor. Vaca však historické záběry se současnými neslučoval podle konkrétních významových klíčů. Případné existující vazby portrétovaných k zobrazeným místům by divák z fotografií beztak nevyčetl, pokud by ovšem nebyl ústeckým pamětníkem.

Žádné hodnocení, jen konstatování

Soubor tedy nevystavěl na nijak složitých významových souvislostech, pouze se zlehka dotýká minulosti, aniž by ji hodnotil, komentoval nebo se případně pokoušel jakkoli probouzet emoce. Pouze konstatuje. Velikost souboru se proto zdá přiměřená, s narůstajícím počtem fotografií by se jednoduchý nápad patrně už jen rozmělňoval.

Vaca se tak přiřadil k nemnoha českým umělcům, kteří v poslední době pracují právě s válečnou a poválečnou historií českého pohraničí. Loni to byla například umělecká skupina Rafani, která zabloudila s jedním ze svých provokativních happeningů z Prahy do Sudet. Narozdíl od pětice studentů výtvarné akademie však Vaca v regionu žije od dětství a jeho historii důvěrně zná.