Skutečnost bude asi daleko prozaičtější - muzikál vznikl na objednávku farmaceutické firmy spojené s preparátem Wobenzym, u jehož zrození Max Wolf stál. Nic proti tomu, řada světoznámých uměleckých děl vznikla na zakázku a nic jim to neubírá na velikosti. Problém je v tom, že život inženýra, lékaře a výzkumného pracovníka, narozeného ve Vídni a působícího v USA, nevykazuje dost dramatických prvků pro muzikálovou scénu, atraktivní jsou spíš jeho pacienti, k nimž patřil Charles Chaplin, Marylin Monroeová, Rodolfo Valentino, Fjodor Šaljapin, Greta Garbo či Pablo Picasso.

Jefim Fištejn a režisér Jozef Bednárik se to snažili vyřešit pokusem o dílo, v němž se lehce ironicky nakládá s návodem na úspěšný hit muzikálové scény. Slibný nápad jim bohužel dlouho nevydržel, stejně jako spor nebeských a ďábelských sil o to, zda doktor Wolf patří do nebe první či druhé kategorie. Slabinou Fištejnova libreta je především absence dramaticky nosného příběhu, takže Elixír života se rozpadá na sled tu více tu méně vtipných, leč chatrně pospojovaných čísel. Vtipem zajiskří parodie hollywoodských filmů, toporným výprodejem gagů strádá na domácí půdě stále vděčně přijímaná parodie ruské veteše v epizodě diktátora Stalina, božské Marylin (půvabná Kristina Kloubková) krásně vlaje sukně, ale jinak je jen mrkací Barbie, další hvězdy se příběhem jen mihnou (včetně omylem zařazeného Franze Kafky).

Ani z protikladné dvojice Wolfových žen se autorům nepodařilo mnoho vytěžit, zvláště, když se jim asistentka Helena z jeviště na podstatnou část vytratila. To je ostatně i údělem samotného doktora Wolfa, který v muzikálu jako hlavní osoba jen statuje. A když se v závěru konečně prosadí, provází jeho odchod ze světa tolik planých mentorských slov a zpěvů, že by mu divák, znavený tříhodinovým "wagnerovským" rozměrem už s radostí dopřál milosrdnou euthanasii. Radim Kalvoda vytvořil příjemnou figurku, nic víc se pravděpodobně nepodaří ani jeho alternantům Miroslavu Táborskému a Hynku Čermákovi.

Nezáživnost libreta značně vylepšuje hudba Ondřeje Soukupa. Skladatel se odpíchl od vtipných textů Gabriely Osvaldové i multinárodnostního zázemí příběhu a přes citace Wagnera, Čajkovského, Gershwina, Strausse, maďarského čardáše i židovského klezmeru se propracoval k řadě dobře napsaných písní aspirujících na hity (v rytmu valčíku se pohupující ústřední motiv "elixíru mládí", picassovské "plošky", andělský protestsong aj.). Režisér Bednárik vyprovokoval účinkující k velkému pohybovému, pěveckému i hereckému nasazení. Hlavní hvězdou je Lucie Bílá, které se herecky daří zejména v ušlápnuté asistentce Heleně, zatímco pěvecky exceluje jako démonická Edita. Nepřehlédnutelná je dvojice spravedlivého Anděla Viléma Čoka a charismaticky rapujícího Ďábla Václava "Noida" Bárty. Elixír života přes problematický tvar zapadne asi docela dobře do domácího repertoáru, hlavně díky dvojici Soukup a Osvaldová, kteří v na nápady chudém českém muzikálu představují vysokou kvalitu.

Jefim Fištejn, Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová: Elixír života

Režie: Jozef Bednárik, scéna Juraj Fábry, kostýmy: Ĺudmila Várossová, choreografie Leona "Quaša" Kvasnicová.