Milan Cais a Dušan Neuwerth nám poskytli exklusivní nanodokumentární nanointerview o Nanoalbu. 

Na DVD je mezi bonusy mimo jiné rozhovor s vědcem Petrem Müllerem, který se zabývá nanotechnologiemi. Co jste se od něho dozvěděli?

Cais: Uvedu to na pravou míru. Petr Müller má nanotechnologii jako koníčka. Normálně pracuje v brněnském onkologickém ústavu, ale nanotechnologiím velmi rozumí.

Neuwerth: Dozvěděli jsme se, že nejsme až tak úplně mimo mísu. Pár našich domněnek uvedl na pravou míru. Třeba ponorku, která se objevila v příběhu Nanoalba jako nanobod. Řekl, že je to hloupost, ale ten princip není prý tak vzdálený skutečnosti.

Cais: Mluvil o tom, že nanobod zkonstruovaný z nějakého materiálu je blbost. Nejdokonalejší přírodní nanobod je prý vir. V ústavu, kde pracuje, se pokoušejí s viry komunikovat a vložit do nich takovou informaci, aby člověku neškodily, ale pomohly jim.

Budete na dalších albech s tématem nanotechnologií pokračovat?

Neuwerth: To jsme zatím neřešili, ale myslím si, že si od toho odpočinem. Možná budeme pokračovat později.

Je láska k nanotechnologiím pro někoho z vás tak silná, že se stala součástí jeho každodenní komunikace?

Cais: To ne. Bavili jsme se o tom vždycky jenom v souvilosti s prací na desce a věcmi kolem toho. Nedá se říct, že bychom tím byli fascinováni a leželi doma v knihách. Nezblbli jsme.

Získali jste z té oblasti nějakou informaci, která vám změnila pohled na život?

Neuwerth: Určitě ne. Jenom nás zarazilo, že se v tuto chvíli dostává na trh nanoiPod, MP3 přehrávač od firmy Apple. Je snad dokonce menší než telefon.

Takže byste vlastně na tom novém iPodu měli být podepsaní místo Anety Langerové, která už svůj přístroj má...

Neuwerth: Říkali jsme si, že by to nebylo špatné.

Cais: My předponu nano používáme ve všech souvislostech týkajících se alba. Na DVD je nanointerview, nanodokument, bylo Nanoalbum, Nanotour...

Letos jste pobrali hned čtyři sošky Andělů při vyhlášení cen Akademie populární hudby v Ostravě. Změnilo to váš hudební život?

Neuwerth: Žádná změna nepřišla. Možná má náš manažer lepší vyjednávací pozici, ale to nejsme schopni posoudit, protože u jeho jednání nejsme. Podle mě zisk Anděla v Česku neznamená vůbec nic. Dostali jsme jednoho za zvukovou nahrávku a já bych řekl, že to má paradoxně větší význam pro studio, kde jsme natáčeli, než pro nás. Jsme tomu samozřejmě rádi.

Čekali jste vůbec nějakou změnu?

Cais: Já ano. Čekal jsem, že se po Andělech něco stane, třeba že bude zemětřesení, nebo se nám zjeví anděl a řekne: "Hoši, jste dobrý..." Ale nestalo se nic, ach jo. Sošky jsme kvůli tomu ale samozřejmě nevyhodili. Postavili jsme si je ve studiu na polici. Když jsme v roce 2000 měli nominaci na objev roku za album Futuretro a cenu nám vyfoukl Martin Maxa, paradoxně se tenkrát o Tata Bojs mluvilo víc než letos, kdy jsme dostali čtyři Anděly.

Škoda že to u nás nefunguje jako v zahraničí...

Cais: Koukal jsem, co se ze dne na den stalo s kapelou Franz Ferdinand v Anglii, když získala Brit Music Awards. Samozřejmě jsme věděli, že tady nic takového nepřijde, ale je zarážející, jak obrovský rozdíl mezí britskou a naší hudební scénou je. V Anglii i v Americe veřejnost na ceny reaguje. Oceněným se okamžitě na albech objeví přelepky s informací laureát a prodejně se to hned projeví.

Takřka zásadně se neobjevujete v zábavných televizních pořadech. Jaký k nim máte vůbec postoj?

Cais: V tom máme jasno: nezúčastňujeme se jich. Když jsme vydávali album Futuretro, vydavatelská firma nás k tomu zkoušela přemluvit. Velmi záhy ale pochopila, že to nemá smysl. Ono ale těch nabídek není tolik.

Neuwerth: Dnes je pro nás sítem manažer. Ten to probere a nabídky, které nepřipadají v úvahu, se k nám jako členům kapely vůbec nedostanou.

Vzpomínáte si na nějakou kuriózní nabídku?

Neuwerth: Tuším, že jsme dostali nabídku hrát na nějakém večírku s normalizačními umělci. Požadovali jsme ale takový honorář, že ho nikdo nebyl schopen zaplatit.

Cais: Jednou jsme zvažovali nabídku hrát v televizi v hlavním vysílacím čase. Byl to charitativní koncert, ale pro nás je vždy důležité, v jaké společnosti budeme. Jakmile jsme si přečetli jména účinkujících, kterým osobně nevěřím to, že opravdu chtěli někomu pomoci, ale záleželo jim především na zviditelnění sebe sama, šli jsme od toho.

Mnohem důležitější byl pro nás nedávno takový malý koncert v Praze v Roxy, kde jsme hráli na podporu dialýzy.

Bude vaše následující deska opět koncepční?

Cais: Na nové desce jsme vlastně ještě nezačali pracovat. Máme něco rozdělaného, několik nápadů, a z nich točíme demosnímky. Za sebe bych byl rád, kdyby koncepční nebyla. Chtěl bych, aby zněla čerstvě, svěže, aby z ní ta hudba vytryskla.