Pavel Bělina, Josef Fučík: Válka 1866

Velká monografie o té slavné bitvě, kde létaly koule prudce, až Jabůrkovi utrhly obě ruce. Ovšem je to čtení nejen pro milovníky válečných příběhů. Autoři se zaobírají širšími souvislostmi, zajímavými dodnes, neb jako v podobných konfliktech dříve i později proti sobě bojovaly státy tradičně konzervativní (Rakousko) a účelově liberalistický (Prusko). Komu dát dnes větší preference, víme-li, že v první zemi se pozdější dědic pruské expanze, knírkatý Adolf, narodil a vyrůstal a v té druhé své představy - naštěstí jen dočasně - uskutečnil...

(Havran/Paseka)

Tolerance místo intolerance

Toleranz gegen Intoleranz

Sborníky z konferencí mají nevýhodu, že většinou vycházejí dávno po tom, co byly referáty a diskusní příspěvky k nim vysloveny. Na druhé straně jsou, pokud jde opravdu o doslovné přepisy zvukových záznamů, daleko autentičtější, ostřejší, otevřenější a dynamičtější. Nejsou uhlazené zásahem editorů, je v nich cítit napětí stejně jako trapno. 26.-28. 6. 2004 se v Ústí nad Labem konala mezinárodní konference (z níž vzešla tato česko-německá publikace), která byla jakýmsi testováním projektu Collegium Bohemicum. Stálá, specializovaná a nezisková instituce téhož jména by se měla zabývat shromažďováním sbírek a informací, vědeckou analýzou i popularizací dědictví česko-německých vztahů. V jednom z panelů (Rozchod a exodus - mytologie a sebereflexe) řekl například Otto Pick: Mýty jsou v politice neuvěřitelně důležité. Bez mýtů by se politika neodehrávala tak, jak se odehrává. A první mýtus, který bychom měli uložit k spánku, je mýtus, že diskuse historiků může politicky mít nějaký vliv na trvání nebo netrvání mýtů. Diskuse historiků je pro historiky. Mýty jsou zakořeněny hluboce v podvědomí veřejnosti, v podvědomí obyčejných lidí, kteří se diskusí historiků nikdy nezabývali.

(Muzeum města Ústí nad Labem)

Z překladů:

Olga Tokarczuková: Hra na spoustu bubínků

Povídky jedné z nejrespektovanějších (čtenáři i kritikou) současných polských autorek (narozena 1962, česky už jí vyšly prózy Pravěk a jiné časyDenní dům, noční dům). I v nich osvědčuje smysl pro zákruty reality, pro vlnící se čas a těžko vysvětlitelné souvislosti, přitom v přitažlivém vyprávění, v příbězích, v nichž se jakoby setkáváme se svými vlastními zkušenostmi i sny. A nadhled, s jakým doplňuje empatii, nemá slitování se sentimentem: Literatura je jakýmsi všeobecně uznávaným, etice nepodléhajícím, společensky přijatelným a obdivovaným lhaním..., píše v povídce Skotský měsíc.

(Přeložila Iveta Mikešová, Periplum)