Článek
Na ostrovech a v kultivovaných hudebních společnostech je Cullum hvězda. Svědci hovoří o koncertech, při nichž padá spodní čelist a jinak ve svých domovinách skvělí instrumentalisté pomýšlejí na to, že raději půjdou pracovat do továren - tak mimořádný zjev Cullum je.
Což teprve, když se obklopí Guyem Chambersem, který dělal pro Robbieho Williamse, Danem The Automatorem, který pomáhal Gorillaz, nebo výtečným instrumentalistou Eddem Harcourtem. Výsledkem je kolekce, jež se neutápí v jazzovém sentimentu, dobrém leda tak pro zakouřené noční bary.
Cullum je provětral. Jako když přijde pohledná uklízečka, která je dost zručná na to, aby vysmejčila, a hbitá, aby hupsla ke klimpru a rozjela to jako v padesátých, přitom se u toho neodolatelně usmívala.
V muzice na desce je kouzlo mládí, hmatatelný odstup, který Cullum od jazzových a swingových autorit má. Je to moderní klučina s talentem. Dávno ví, v jaké hudbě je duch i kvalita, ale neblázní kvůli tomu. Tklivé balady (těm se přirozeně nevyhýbal) reprezentuje London Skies, beatové kompozice (druhá strana cédéčkové mince) zase Get Your Way, na počinu zařazená na úvod.
Tahle deska je ideální pro dalekou cestu vozem smutnou, neony prosvětlenou nocí. Řidič při ní neusne, naopak se dostaví pocit, že je u něčeho famózního. Že slyšel tlouci zdravé hudební srdce.
Jamie Cullum: Catching Tales
Universal Music, 60:30